Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 7. prosince 1874

Vycházím pěšky s Italkou; je hodně lidí, Victor mě provází a ten nádherný pes vzbudil všeobecný obdiv. Pak jsem se prošla pěšky s mámou, pak jsem obědvala a hned poté vyjela kočárem a vrátila se teprve ve čtyři.
Sezóna je
Hélène je uvedená do společnosti; procházela se s elegantní anglickou dámou a dvěma pány. Bůh mi vnukl krásnou myšlenku: Zůstaneme ještě tuto zimu zde, jak budeme moci; na jaře pojedu do Ruska, léto strávíme v Anglii nebo jinde a v zimě pojedeme do Florencie – budu studovat zpěv, malbu a budu chodit do společnosti. Následující zimu se vrátíme sem; za naší nepřítomnosti se bude stavět a vše se zařídí. Pak, doufám, bude Nice laskavější, a pak ji snad už nebudu potřebovat!
[Na okraji] Mám ctižádost – ať je to neřest nebo ctnost. Mé srdce bez svého břemene se rádo dá pokořit. Věz, že žena milující svou slávu, když řekne, že miluje, je si jistá, že je milována.
Paní a slečna Fosterovy přišly v pět; přijíždějí z Paříže. Byla jsem nadšená, že je vidím – jsou to slušní a milí lidé a zdá se, že nás mají rádi.
Jsem ochraptělá a nešťastná.
Můj plán je skvělý – kdyby mi Bůh chtěl pomoci ho uskutečnit, byla bych velmi šťastná. Ve Florencii je vybraná společnost a pro studium i pro zábavu bych tam byla úplně ve svém živlu. Pomozte mi tedy, Bože můj!