❦
Neděle 6. prosince 1874
Dimanche, 6 décembre 1874
Ta žena Anna, anebo spíš paní samice – vhodné jméno pro ni1, které jí dala máma – si stěžovala u soudu, že ji pan Babanine unesl z Vídně se slibem, že si ji vezme, že ona byla počestná žena, a důkazem toho je, že byla velmi dobře přijata v rodině a byla důvěrnou přítelkyní sester a otce. Zmije!
Cette femme Anna, ou plutôt Mme la femelle, a suitable name for her et que maman lui donna, s’est plainte à la justice disant que M. Babanine l’a enlevée de Vienne en lui promettant de l’épouser, qu’elle était une honnête femme et preuve que c’est vrai c’est qu’elle a été très bien reçue dans la famille et intime avec les sœurs et le père. Vipère !
Kam vedou tyto zbabělé výstřelky a to pohrdání veškerými slušnostmi! A příčinou toho je nedostatek společnosti. Neboť kterého muže, který žije mezi sobě rovnými, napadne dovolovat si takové ubohosti? Který zbabělec se bude chovat, jak se choval dědeček? A to proto, že za dvacet pět let, co žije stranou světa mezi divou zvěří, na všechno zapomněl! Hrůza! Bída! Je to víc než pobuřující. A mé mladé srdce, čisté od zbabělostí, podvodů a otupění, nemůže snést takové ubohosti!
Voilà où conduit ces lâches licences et ce mépris de toutes convenances ! Et le manque de société est cause de cela. Car à quel homme vivant parmi ses semblables viendra l’idée de se permettre de pareilles misères ? Quel lâche se conduira comme s’est conduit grand-père ? Et cela parce qu’il a oublié tout depuis vingt-cinq ans qu’il est retiré du monde et vivant parmi des bêtes fauves ! Horreur ! Misère ! C’est plus que révoltant. Et mon jeune cœur pur de lâchetés, de tromperies et d’endurcissements ne peut voir de semblables misères !
Byla jsem s Dinou v kostele (nové bílé šaty). Procházela jsem se v šedých šatech, těch nesmrtelných, a byl tam velký dav. Ale jen dva muži, svěží a schopní se zalíbit – hrabě A. d’Arnim a d’Audiffret. Ten nás minul stokrát, ale všímám si, že se na mě už nějaký čas nedívá; copak jsem tak zošklivěla?
J’étais avec Dina à l’église (robe blanche neuve). Je me suis promenée en robe grise, l’immortelle, et il y avait une grande foule. Mais deux hommes seulement, frais et capable de plaire, le comte A. d’Arnim et d’Audiffret. Ce dernier nous a passé cent fois, mais je remarque que depuis quelque temps il ne me regarde plus; suis-je devenue si laide ?
Mám zvláštní povahu – jsem mrzutá, protože kdykoli ráčím věnovat pozornost nějakému muži, očekávám, že ho uvidím ležet u svých nohou; a nenajdu-li ho v této pokorné pozici, divím se. S takovými představami jsem se měla narodit krásná – krása je mocná nade vším2.
J’ai un singulier caractère je suis contrariée car, lorsque je daigne faire attention à un homme je m’attends à voir cet homme prosternée, ne le trouvant pas dans cette humble posture, je m’étonne. Avec ces idées là il fallait naître belle, pulchritudo homni potens est.
V Opeře, „Trubadúr“3, Eleonora je ke zvednutí žaludku a starý Audiffret ji obdivuje, a máma říká, že ji v zákulisí políbil na krk ve chvíli, kdy vycházela jako nevěsta. (Růžové šaty od Laferrièrové, moc sluší.)
A l’Opéra, « Il Trovatore », Eleonora est écœurante et le vieux Audiffret l’admire et maman dit, que dans les coulisses il lui a baisé le cou au moment où elle sortait en mariée (robe rose Laferrière, très bien).
škrtnutoNáš kočár
Galula přišel do naší lóže; byl obzvlášť hezký – člověk by nevěřil, jak ztrácí na ulici.
Galula est venu dans notre loge, il était particulièrement joli; on ne croit pas combien il perd dans la rue.
Náš kočár na sebe nechal čekat a pan de Barrême nás zavedl do čekárny; představil nám svého synovce hraběte de ***, jméno jsem zapomněla. Jak jsem vycházela a procházela řadami zvědavců, zaslechla jsem jednoho prostého muže, jak šťouchá druhého loktem a říká: „Tamhle je!4“ a ten druhý zamumlal: „Ó, jaký krásný andílek!5“ – ale tak upřímným a tak lichotivým tónem, že si to budu dlouho pamatovat. Ten kompliment, ten obdivovatel v davu, mě dojali.
Notre voiture se faisait attendre et M. de Barrême nous conduisit dans la salle d’attente, il nous présenta son neveu le comte de ***, j’oublie le nom. Comme je sortais et passais entre les rangs des curieux, j’entendis un homme du commun dire à un autre en le poussant du coude: Eccola, et l’autre murmura: Oh che bella angiolina ! mais d’un ton si sincère, et si flatteur que je m’en souviendrai longtemps. Ce compliment, cet admirateur dans la foule, m’ont touchée.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „a suitable name for her“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „pulchritudo homni potens est“ (tak v textu; Mariina nepřesná latina, správně by bylo „omnium“). ↩
Pozn. překl.: Opera Giuseppe Verdiho (1853). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Eccola“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Oh che bella angiolina !“ ↩