Sobota 5. prosince 1874

Vyjednávání mezi Rakouskem a Ruskem – a Francie je prostředníkem.
Francie, čili lépe řečeno doktor Lefevre, přijel včera; je to nicejský lékař, majitel vily u zámku Smith, kterého známe hned od prvního dne, co jsme přijeli do Nice. Velmi malý muž, velmi tlustý, velmi upovídaný, velmi lakomý – lakomý do té míry, že sbírá rezavé hřebíky – a dosti nudný, občas velmi otravný, a myslím, že pro peníze schopný čehokoli aniž by se kdy přiznal. U něho bylo ubytováno Rakousko a Rusko, ale od soboty je Rusko vyhoštěno.
Ale raději se budu zabývat podivnými sny, které mívám už tři dny. Nesmyslné sny!
První noc jsem viděla krásnou zahradu a vysoké hory, z jedné jsem sestupovala. Snář vykládá zahradu takto: sňatek z rozumu, jenž se stane sňatkem z lásky.
Včera se mi zdálo o moři, lodích, vodě a nakonec o ohromných hadech; Walitský mě nesl v náručí, abych na ně nešlápla. Moře: zprávy o bohatém dědictví, které jsem už nečekala; čistá voda: dobrý sen; lodě: cesta s výhodnými výsledky; a konečně hadi: zlověstný sen.
Ale dnešní sen je natolik choulostivý, že bych dvakrát přemýšlela, než bych ho napsala, kdybych věděla, že to někdo bude číst; ale jelikož je tento deník celý jen pro mě, řeknu všechno.
Viděla jsem se velkou. Vidíte, jaká hrůza! Byla jsem vdaná za Blackprincea a co chvíli jsem se ptala mámy, tety, Diny a jeho, jestli jsem opravdu vdaná, jestli nesním; oni mě s úsměvem nad mou naivitou ujišťovali, že ano. V domnění, že se blíží ta chvíle, lehla jsem si napříč přes postel a za pár minut se mi zdálo, že cítím bolest v žaludku; zavolala jsem; pak nastal okamžik zmatku, chaosu, okamžik podobný spoustě věcí sesekaných dohromady, a pak jsem najednou seděla celá měkká a mokrá v Blackprinceově náruči; plakala jsem a on taky, a přitom mě líbal.
Stydím se psát takové věci! Potom jsem znovu sama, pláču a prosím, aby mi ho přivedli; odešel, říkali.
Trhla jsem sebou a probudila se, celá rozrušená po tak podivném snu. Podívejme se nyní, jak ho vykládá moje kniha: snít, že se staneš matkou: hojnost a blahobyt; manžel: dobré znamení pro tu, která ho nemá.
Dina jakožto blondýna: štěstí; teta jakožto vysoká žena: bohatství; pak máma: dobré znamení;
plakat: neumím skrýt své city; [Zrušené slovo] zmatek: nevděk způsobený hloupostí a nevědomostí.
[Zrušeno 3 a půl řádku]
V tom všem je mnohem víc dobrého než špatného, skoro nic špatného kromě hadů, ale jako protiváhu mám čistou vodu.
Neznepokojuje mě ten výklad, ale sen sám, tak podivný. Když jsem hledala něco jiného, našla jsem, že snít o vévodovi znamená beznadějnou lásku – jak se to hodí! Ale co!
Marné sny, často či vždy klamné.
Před večeří jsme zašly do kavárny Rumpelmayer v Klubu, do dámské kavárny; byli jsme tam jen my a Starzinští. Čekám od Biasiniho plán svého budoucího pokoje pro cestu do Paříže.
Ani Howardovi už nechodí a úplně se změnili. Nepochybně Pattonovým přičiněním. Počkej, milý příteli! Ještě se shledáme.
Opustíme Nice, doufám. Příští zimu, zatímco se bude stavět, zůstaneme v Paříži nebo ve Florencii a v Římě, a tam půjdu do společnosti. Na ten první rok bych dala přednost Itálii – kvůli malířství a zpěvu. Druhý rok v Paříži a napůl v Nice. Pak snad proces skončí, a jakmile skončí, jsme svobodní a šťastní jako ptáci nebeští.
A aby to bylo co nejdříve, úpěnlivě prosím Boha, aby požehnal mé cestě, kterou plánuji na duben. Bože můj, tentokrát mi pomoz! Víš, Bože můj, že nepovažuji vše za ztracené tam, kde jsi mě nevyslyšel, protože jsem se k Tobě tolik modlila. Ale tentokrát Stále se mi zdá, že jednou to přijde. Ale učiň to! Tentokrát mi pomoz, Veliký Bože!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „Somnia absurda !“ ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Vana somnia frequentes aut semper fallaces“. ↩