❦
Neděle 8. listopadu 1874
Dimanche, 8 novembre 1874
Manžel Ange přijel a navštívili nás, stejně jako Patton a paní Howardová. Potkala jsem Lise a Hélène na Promenádě, zítra přijdou k nám. Dnes jsou u Boutowských, což sice neraní, ale dotýká se mé ješitnosti.
Le mari d’Ange est arrivé et ils nous firent une visite ainsi que Patton et Mme Howard. J’ai rencontré Lise et Hélène à la Promenade, demain elles viennent chez nous. Aujourd’hui elles sont chez les Boutowsky, ceci, non pas blesse, mais atteint mon amour-propre.
První návštěva patřila nám, my jsme je přijali první. Snad mi to jednou bude oplaceno, zatím na tom nezáleží.
La première visite était à nous, nous fûmes les premiers à les recevoir. Un jour peut-être cela me sera payé, n’importe en attendant.
Vyšla jsem ven sama, pak s tetou, pak se všemi, které jsem nechala na nádraží, a nakonec zas sama. Když jsem byla sama, potkala jsem obakrát Audiffera, rytířské jméno, které mu dává Pâris, poprvé jsem se na něj nepodívala a nevím, jestli se díval na mne, ostatně křičel něco na jakousi dámu a pána sedící v jeho kočáře, z něhož právě vyskočil. Podruhé se díval na mne, ale já ne, neboť se nehýbám z kočáru neotáčím po všelijakých lidech, nýbrž jen po přátelích nebo po nových a zajímavých neznámých.
J’étais sortie seule, puis avec ma tante, puis avec tous que je laissai à la gare et enfin encore seule. Les deux fois seule j’ai rencontré Audiffer, nom chevaleresque que lui donne Pâris, la première fois je ne l’ai pas regardé et ne sais s’il m’a regardée d’ailleurs il criait quelque chose à une dame et un monsieur assis dans sa voiture, dont il venait de sauter. La deuxième fois il m’a regardée, mais moi non, car je ne me bouge pas de voiture tourne pas pour toutes sortes de gens, mais seulement pour des amis ou des inconnus nouveaux et intéressants.
Kvůli těm setkáním jsem Dině, sotva jsem přišla, vyprávěla, že nám Audiffreta představil Galula, u veřejné zahrady.
Ces rencontres me firent raconter à Dina en arrivant qu’Audiffret nous fût présenté par Galula, près du jardin public.
První slova, která jsem o tom řekla, mě strhla a zacházela jsem do všech podrobností; hned když jsem přišla, ostatně nasadila jsem výraz živý, tajemný, smějící se a rozrušený, opravdu jsem sama sobě věřila. Opakovala jsem vše, co se řeklo, líčila jsem všechna gesta, všechny pohyby, jedním slovem lhala jsem tak dobře, tak přirozeně, že jsem na okamžik uvěřila, že nelžu, a toto přesvědčení mě strhovalo do dalších podrobností, jež by přesvědčily i ty nejnevěřivější, ale od chvíle, kdy jsem vešla, bylo vše tak přirozené, že Dina, když jsem jí řekla, aby se připravila na něco mimořádného, aby čekala podivuhodné vyprávění, provázela jsem ta slova významuplnými úsměvy a výmluvnými pohledy, Dina, pravím, uhádla, co jsem ještě nevěděla, jak vyprávět. Zkrátka podařilo se mi to skvěle a dnes večer, až se vrátí z Monaka, budou muset s Dinou mluvit a ona nebude vědět, jak začít mluvit o tom představení, konečně údiv našich, konečně zítra to bude legrace.
Les premiers mots que j’en dis m’entraînèrent et j’entrai dans tous les détails; en arrivant d’ailleurs j’avais pris un air animé, mystérieux, riant et agité, vraiment je me croyais moi-même. Je répétai tout ce qui fut dit, je racontai tous les gestes, tous les mouvements, en un mot je mentais si bien, si naturellement que j’ai cru un instant que je ne mentais pas, et cette conviction m’entraîna encore dans des détails qui auraient convaincu les plus incrédules, mais dès mon entrée tout a été si naturel que Dina quand je lui dis de se préparer à quelque chose d’extraordinaire, d’attendre un récit merveilleux, j’accompagnais ces paroles de sourires significatifs et de regards éloquents, Dina, dis-je devina ce que je ne savais pas encore comment raconter. Bref, la chose m’a réussi à merveille et ce soir en rentrant de Monaco on aura à parler à Dina et elle ne saura comment commencer à parler de cette présentation, enfin l’étonnement des nôtres, enfin demain ce sera drôle.
Řekla jsem jí, že máma cestou na nádraží řekla, že bude večeře, že pozveme Galulu, Audiffera, slečnu Pelikanovou a Howardovy. Na to Dina odpověděla, že je potřeba francouzského kuchaře a že večeře se musí konat doma, a pak řekla tónem, který chtěla mít lhostejný, ale který prozrazoval, že je nadšená:
Je lui ai dit que maman en allant à la gare dit qu’il y aurait un dîner, qu’on inviterait Galula, Audiffer, Mlle Pelikan et les Howard. A cela Dina a répondu qu’il fallait un cuisinier français et que le dîner devait avoir lieu dans la maison, et puis elle dit d’un ton qu’elle voulut rendre indifférent mais qui montrait qu’elle était enchantée:
„Ne, na mou čest, teď mě už nezajímá, dokud byl neznámý, to ano, ale teď.“
— Non, ma parole d’honneur, maintenant il ne m’intéresse plus, quand il était inconnu, mais à présent.
Řekla to s bezděčným úsměvem spokojenosti a mírně se zakláněla na židli, neboť u všech všudy! Vše od hrdiny Audiffera vztahuje na sebe:
Elle dit cela avec un sourire involontaire de contentement et se renversant doucement sur la chaise, car Ventre-Saint-Gris ! elle prend tout pour son compte de la part du héros Audifferus:
„Tak co, drahá,“ řekla jsem jí, usmívajíc se sama bezděčně, ale z jiného důvodu, „nechám tě cele tvé radosti.“
— Eh bien ma chère, lui dis-je souriant moi-même involontairement mais pour une autre cause, je te laisse toute entière à ta joie.
„Ach! Vidíš, tak si myslíš, že se mi líbí,“ vykřikla stále se usmívajíc, ale s opovržlivou minou, „s tebou opravdu nejde žertovat.“
— Oh ! voilà tu crois donc qu’il me plaît, s’écria-t-elle toujours souriant mais faisant une mine dédaigneuse, vraiment, avec toi, on ne peut pas plaisanter.
Dobrý Bože. Ta husa!
Bonté divine. Oh la bête !