Sobota 7. listopadu 1874

Včera večer bylo domluveno, že pojedeme na koních, Pâris, Paul a mladý Lubimoff, ten malý žalostného vzezření a oblečený jako lokaj.
Obědval u nás, v jednu jsem šla s tetou, Pârisem a Paulem hledat koně, našli jsme je u Moutona.
Ange nás po cestě poprosila, abychom ji zavezli k nám, takže byla u odjezdu kavalkády, ale já jsem jela v kočáře, ačkoli v jezdeckém úboru, šedá amazona a cylindr, sluší. Sedlu chyběl třetí roh, u Moutona mi dali jeden, který se otáčel a vadil mi po celou Promenádu.
Myslím, že můj šedý jezdecký kostým lidi tady trochu překvapil, je to snad první v Nice a jistě první od té doby, co tu jsem. Můj koníček byl poslušný a hodný a nebýt toho rohu, vše by bylo dobré. Lubimoff jezdí špatně a byl směšný, ten ubožák, když říkal, že ho kůň unáší.
„Ale proč jedete dopředu?“ křičel na něj Yourkoff.
„To ne já, to je můj kůň,“ odpovídal ten bázlivec vyděšený Pârisovým panovačným tónem.
Po smrti své ženy se zabývá spiritismem a studuje medicínu, složiv slib, že se stane porodníkem a bude pomáhat všem chudým ženám. Několikrát přivolal svou ženu prostřednictvím duchů, a co je nanejvýš podivné, sám ji vyfotografoval během jednoho z jejích zjevení, byla v dlouhém bílém rouchu jako duchové.
Na Promenádě bylo trochu lidí, zejména Edy, který je tu teprve několik dní, zdál se velmi potěšen, že vidí mámu, a zdravil ji samým úsměvem. Seznámil se tuším přes Galignanis (u Swiss Times).
Lubimoff večeří u nás. Po večeři zpívá Yourkoff.
Mladý vdovec jako by obdivoval málo obdivuhodného zpěváka. Když všichni odešli, i Nina a Pâris, jedou do Monte Carla chystat se na stěhování do Nice, zpívala jsem s mámou, můj hlas dlouho utlumený rýmou a bolestí v krku byl skoro ucházející, Bůh ho opatruj a chraň, ten poklad, ten dar nebes, Bůh ho chraň, neboť je to mé největší dobro, mé štěstí a téměř celý můj život.
S tím si jdu lehnout, zítra je neděle, půjdu do kostela, ale ne proto, abych se modlila, bohužel!
Modlím se jen doma večer, Bůh mi odpusť, že jsem roztržitá v jeho domě, je to hřích. Ale modlím se tu, ne z povinnosti nebo z pokrytectví, ale z hloubi duše a celým srdcem.