Pátek 6. listopadu 1874

Jeli jsme až na Valrose, Nina chtěla vidět Derwièse, jejich bývalého správce, který jim byl zavázán. Jak se role obrátily! Teď naopak ona chce být zavázána jemu.
Ale mocný pán není v Nice. Odtamtud jsme jeli k zahradníkovi Bessonovi, který nám, doufám, založí zahradu.
Potom se mluvilo o pánu z věže:
„Ale cože, dvoří se jí?“ zeptala se Nina.
„Ale ne, ani ho neznáme.“
„Je to hrubián, sedlák, mizerný mrňous,“ řekla téměř současně teta.
„Nemluvte tak, může se stát kdo ví, snoubencem, vaším zetěm.“
„Ach! Ne, to je nápad,“ řekly jsme všechny tři:
„A co když se jí bude líbit.“
„Ne,“ řekla máma, „ona říká, že se jí zalíbí ten, kdo jí bude vyhovovat, v tom jsem klidná.“
A má naprostou pravdu.
„Ano,“ řekla jsem na to já, „je to pravda, zalíbí se mi jedině ten, za koho se budu moci provdat, a tenhle pán...“
Nina se na mě dívá s údivem a úctou, je překvapena, že dívka mého věku takto uvažuje, překvapena tím spíše, že její dcera je docela něco jiného než ode mne hodně odlišná.
Byly jsme u Lamberta, obchodu s kuriozitami a krásnými věcmi. Vyšly jsme ven a čekaly o pár metrů níž na ústřice pro které máma šla. Ale najednou se zběsile přiřítil ten nejhroznější z dětí, jež osud kdy nesl ve svém lůně. Řídil sám, cylindr na hlavě – „Podívejte, tady je,“ řekla jsem, myslím, že zčervenám, naštěstí jen trochu.
Mezitím se Audiffret zastavil na konci kolonády, promluvil s nějakým mužem a obrátil koně, který se vzepjal a provedl několik dramatických pohybů, pak ho nasměroval na náš kočár, což už jednou loni udělal, ale tehdy se mu utrhlo křídlo vozu a musel jít pěšky, tentokrát katastrofě zabránilo mamino gesto, tyhle nehody jsou sotva nehody, jen by mě zajímalo, k čemu ty srážky mají být:
„Už to udělal.“
„Ano, loni, to je schválně, ten bídák!“
„Co chcete, už dávno se s námi snaží seznámit a ten ubožák pobíhá na všechny strany,“ řekla máma, bezpochyby aby Nině namluvila, že to je kvůli mně. Ach! Ty mámy!
Měla jsem se vrátit kvůli Leclercovi, na Promenádě jsme ještě spatřili Hectora, tedy Emila, pěšky.
„Tamhle je,“ řekla Nina zasvěceným tónem!
„Ano“ – a usmála jsem se a podívala se na ni, pak jsem pokradmu pohlédla na Hectora, i on se díval, ale sklopil oči, odvrátila jsem se a on se díval znovu a tak dále. Ale když se naši vrátili, vyprávěli, nebo spíše Dina vyprávěla, že ho viděli zase a že byly vzájemné podívánky, přišel dokonce k hezké tabákové budce, protože když naši náš kočár před ní stál.
Dělám z toho komedii a tvářím se, že se bojím mámy, a tak mohu volněji říkat všelijaké hlouposti.
Máme hosty k večeři, pana Lubimoffa se synem, starého petrohradského senátora a přítele Anitchkoffa ještě předtím, než se stal vyslancem v Persii. Syn je od března vdovcem; jeho žena byla prý půvabná a zanechala mu dceru.
Patří do rodiny šedých, šedý, ale pokud na mne nebude mít žádné úmysly, nebude mi tak protivný jako ten druhý, šedý.
Howardovy přijíždějí dnes večer, jely jsme na nádraží, já a Dina pod patronátem mentora Walitského, a přijel i Pâris. Vlak dojel už dávno a šly jsme k nim vyjádřit horlivou radost, kterou pociťuji krajně vlažně. Zastihly jsme je v nočních košilích, byla jsem něžná, ony také, ale je mezi námi cosi, neboť nevím proč, odcházela jsem nespokojená sama se sebou.
To proto, že nebyly upřímné, to se pozná hned okamžitě podle větší či menší spokojenosti, kterou člověk pocítí hned po takových setkáních. Ale musíme s nimi udržovat styky, v Nice nemáme bohužel dobrou pozici!
Ty milé dívky mi s jistým vítězným výrazem sdělily, že jim koupili peleríny z gagátu:
„A kde, drahá?“
„U Pygmaliona,“ bylo mi odpovězeno stále stejným tónem.
Když jsem se vrátila, máma mi řekla, že jsem udělala krásný dojem na mladého vdovce a že mě hltal pohledem. Viděla jsem, že se na mě díval, ale co se hltání týče, o tom nic nevím. Zdá se, že si toho všimla Nina. Jak se hltá? Musím si dávat pozor, ale myslím, že to nebudu umět rozpoznat.
Dnes ráno ve dvě k nám pan Pelikan přes svou nemoc spěšně přijel na návštěvu s dcerou, velmi elegantní osobou, a myslím oproštěnou od závisti a tajnůstkářství Howardových. Sama není zaprášená, co by měla závidět? Její otec je ochrnutý a sotva chodí, přesto sem přijíždí a je velmi ochotný a laskavý.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Mariin novotvar: regardations [sic]. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩