❦
Pondělí 2. listopadu 1874
Lundi, 2 novembre 1874
Hodiny jsem nevynechala a jsem spokojená. S jídlem roste chuť a s učením láska k učení. Začala jsem zoufat, myslela jsem si bála jsem se, že se už nebudu moci vrátit k práci, ale s potěšením vidím, že tomu tak není a že s Boží pomocí brzy půjde vše jako dříve, možná i lépe.
Je n’ai pas manqué les leçons et suis satisfaite. L’appétit vient en mangeant et l’amour de l’étude en étudiant. J’ai commencé à me désespérer, j’ai cru je craignais de ne plus pouvoir me remettre au travail, mais je vois avec plaisir qu’il n’en est point ainsi et qu’avec l’aide de Dieu bientôt tout marchera comme avant, mieux peut-être.
Vyšla jsem teprve ve čtyři a k své nelibosti jsem se kvůli tomu ničemovi začervenala. Už prošel a otočil se a upřeně na mě hleděl jako vždycky. A já se už radovala, že jsem nezčervenala, když se teta podívala a v tu samou chvíli zavolala na kočího, aby zastavil, téměř v okamžiku, kdy byl můj přízrak ještě na úrovni kočáru; v úleku jsem si pomyslela, že zastavují kvůli němu, ale bylo to kvůli mámě, která šla pěšky. Tu jsem se velice začervenala.
Je ne sortis qu’à quatre heures et j’eus le déplaisir de rougir pour ce faquin. Il avait déjà passé et s’était retourné me fixant comme d’habitude. Et je me réjouissais déjà de n’avoir pas rougi, lorsque ma tante regarda, et en cet instant même cria au cocher d’arrêter, presque au moment où mon spectre était encore à la hauteur de la voiture, dans ma frayeur j’ai pensé qu’on arrêtait pour lui, mais c’était pour maman qui était à pied. Alors je devins très rouge.
Až po chvíli se máma zeptala, proč jsem byla tak červená, když kočár zastavil. „Potkaly jsme Audiffreta,“ řekla chladně teta.
Dans quelque temps seulement maman demande pourquoi j’étais si rouge quand la voiture s’arrêta. Nous avons rencontré Audiffret, dit froidement ma tante.
Ach, to ponížení!
Oh ! humiliation !
škrtnutoNedokázala bych
Jsem ponížena, že si někdo může myslet, že by se mi mohl líbit nějaký Audiffret.
Je suis humiliée de ce qu’on peut admettre qu’un Audiffret peut me plaire.
Řadí mě mezi všechny ty dívky.
Ils me mettent au rang de toutes les jeunes filles.
Smiluj se!1
Miséréré !
Jsem uražena. A čím víc se budu bránit, tím méně mi budou věřit. Budu mlčet a ať si myslí, co chtějí.
Je suis offensée. Et plus je me défendrai moins on me croira. Je me tairai et qu’on pense ce qu’on veut.
Veliká bída, nikdo si nedovede představit, jak jsem rozzuřená, že mě řadí mezi ostatní husy mého věku a pohlaví.
Grande misère, on ne s’imagine pas combien je suis fâchée d’être classée parmi les autres bêtes de mon âge et de mon sexe.
Ponižující, hloupá a téměř hanebná podezření. Jak mě mohou neznát? Ubožáci, je mi jich líto!
Humiliants, bêtes et presque honteux ces soupçons. Comment ne me connaît-on pas ? Pauvres, je les plains !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miséréré !“ (začátek 51. žalmu). ↩