Čtvrtek 29. října 1874

Bůh se nade mnou slitoval. Ráčil vyslyšet mou zoufalou modlitbu, bylo to jen od rýmy.
Doufala jsem a měla jsem pravdu, Bůh se nade mnou slitoval.
Máma a dědeček byli na pohřbu dcery Abriala, našeho advokáta. To ubohé dítě jí bylo teprve sedmnáct let.
Nudila jsem se už v klobouku, když mi Pâris navrhl, abychom šli ven, což jsem s radostí přijala. Nechala jsem si vyprávět o velkých rybích lovech na Volze. Neutrální a prostý rozhovor.
Nina u nás nocuje zase. Čím víc je tu lidí, tím jsem spokojenější, jejich přespávání mi jen dělá radost.