Pondělí 26. října 1874

Začínáme vídat několik nových lidí a ačkoli neprší, začátek sezóny začíná.
Vyšla jsem s Paulem pěšky (šedé šaty, včerejší účes, sluší, botičky z nové zásilky od Ferryho, malé nožky, všimli si jich). Vpravo na lavičce, ke mně zády, jsem viděla tu zrzavou Skotku Menziesovou, kterou jsem poznala v Ostende přes Florence Fosterovou. Prošla jsem kolem ní, ale mohu já projít nepovšimnuta? Za vteřinu jsem slyšela, jak za mnou někdo běží, byla to ona. Když mě takhle oslovila, byla jsem velmi milá, došli jsme až do veřejného parku, pak jsme se vrátili k nám a prohlédli si zahradu.
Nina (paní Sapogenikoffová) a Paris (Yourkoff) – tak mu přezdívají Ninina děti, které jemu daly jméno Paris a jistému panu a paní Laloffovým v Ženevě jména Meneláos a Helena, čímž odhalily údajnou nestálost. Nina sama vše vypráví.
Nina a Paris, říkala jsem, jsou tu už hodinu a přespí tu, člověk by řekl spolu, ale... Ange si dává čaj a hraje čtyřručně s Dinou.
Dědeček bručí, když mu potichu udělám zcela nutnou poznámku, neboť říkal, že se hraje špatně, a když Paris zpíval, řekl, že bez hlasu zpěv nemá cenu atd. a nahlas mě poslal k čertu. Nevím, zda ten muž kdy měl ducha, teď je otupělý, vypráví s podrobnostmi až směšně nadbytečnými, myslí si, že vypráví jako Turgeněv, a nenapadne ho nic jiného než samé nemožné obscénnosti, za které se červenám před služebnictvem.
Slyším to, co jsem na světě, nikdy jsem nežila jinak a čím jsem starší, tím víc se pohoršuji nad těmi nepatřičnými sprostotami, které se tu říkají každou chvíli a bez ohledu na to, že jsem u toho, před služebnictvem a lidmi, kteří k nám chodí na návštěvu. Ten naprostý nedostatek pochopení, nemluvím už o jemnocitu, mě stále víc udivuje. Ale nejvíc mě udivuje, že se ještě udivuji. La Rochefoucauld řekl přibližně totéž.
Vložený listListe de Marie: les jours où elle a vu le duc de Hamilton
Prosinec 13 středa 14 16 20 25 Leden 5 neděle 19 20 24 Únor 8 sobota 9 12 celkem 12krát.