❦
Středa 21. října 1874
Mercredi, 21 octobre 1874
Zase o den blíže ke stáří.
Une journée de plus vers la vieillesse.
Jaká podlost! Ange (paní Angelová) tráví večer u nás, je to žena vzdělaná a velmi příjemná. Nádherně svítí měsíc a naše zahrada se podobá Markétčině zahradě. Moře, které z obou stran rámují skupiny našich cypřišů, černě vykreslené na obloze vždy modré a dnes večer stříbrné, je se svými stříbrnými odlesky božské. Bez klobouků nasedáme všech pět do kočáru a projíždíme se až do půl dvanácté.
Quelle bassesse ! Ange (Mme Angel) passe la soirée chez nous, c’est une femme instruite et très agréable. Il fait un clair de lune superbe et notre jardin ressemble à celui de Marguerite. La mer encadrée de chaque côté par nos groupes de cyprès se détachant en noir sur le ciel toujours bleu et ce soir argenté, est divine avec ses reflets d’argent. Sans chapeau nous nous mettons en voiture toutes les cinq et nous promenons jusqu’à onze heures et demie.
Neřeknu nic o krásách přírody v Nice, neboť „vnucovat svrchovaným dílům svůj souhlas znamená ponižovat je“.
Je ne dirai rien des beautés de la nature à Nice car « c’est humilier les œuvres souveraines que de leur imposer notre approbation ».