Neděle 11. října 1874

Dnes ráno jsem se cítila slabá a rozhodla jsem se nejít do kostela, ale protože skoro dva týdny skoro nevycházím a nikoho nevidím, toužila jsem po hodině na Promenádě, neboť ta ubohá společnost odsud jsou přece jen živé duše; [Škrtnuto: ale já]
Vyšly jsme ve tři a šly ke Gambartovi, není tu, ale chtěly jsme vidět jeho nový mramorový palác, Georges je s námi. K našemu překvapení tam nacházíme Ernesta, který se vrátil z Benátek, vpustí nás a mluví tím svým trhaným a neobyčejným způsobem, který je mu vlastní. Tyto způsoby by mohly pohoršit ty, kdo ho neznají, ještě jsem si na ně zcela nezvykla, ale je velmi laskavý.
Na koncertě Nicané, samí Nicané, to je otravné.
A tu jsem v tom Nice, po kterém jsem toužila v Ostende, jenže já si Nice představovala jinak, Nice to byla Promenáda po dešti, která se začíná plnit lidmi, jak mám ráda, v deštivém oblečení, a Blackprince se svými psy a dokonce se svou fenou. A takhle Nice už není totéž.
Zapomněla jsem zaznamenat jednu dost zvláštní věc. Pokaždé, když je má matka velmi nemocná a já jsem u ní, zdá se mi, že vidím knížete Wittgensteina ve žluté kazajce, jak jde po špičkách a nahlíží do pokoje velkýma černýma očima jako Prater. Poprvé jsem ho viděla, když mámě bylo v noci tak zle ve vile Baquis a poslali probudit Aničkovovy, podívala jsem se náhodou ke dveřím a on se zjevil v chodbě, podruhé to bylo minulý čtvrtek, když jsem stála u mámy na balkoně, protože se jí udělalo špatně a chyběl jí vzduch.
Měl stejné oblečení jako poprvé. Nemyslete si, že jsem ho viděla na vlastní oči, ale jen v představách, aniž bych věřila na nějaká vidění nebo přízraky. Co mi připadalo zvláštní, je, že ho vidím jen v případech, které popisuji, a vždy ve stejném postoji a stejné žluté kazajce.
Tatínek před paní Daniloffovou řekl, že teta prohrává příliš peněz, na což jsem řekla, že prohrává své, nato tatínek řekl, že část peněz patří také jemu. Na to jsem se pobouřila, protože chtěl před paní Daniloffovou naznačit, že žijeme z jeho peněz, což je lež, stejně jako by bylo lží říct, že on žije z našich. Odcházím k sobě a těmi slovy mi tatínek skoro vrátil pokoj dole, neboť si dovolil tón, který v mých očích není vhodný.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „I longed."