Neděle 4. října 1874

Spala jsem do poledne po svém včerejším večerním rozčilení, opravdu jsem podivné stvoření.
Paní Daniloffová obědvá u nás se svou malou dcerou. Je to výborná žena.
Byli jsme na zahradě a Makarov ještě četl dopis, v němž mu Ogarev píše, že v návalu vzteku kousl Turgeněva do ucha, přestože je velmi nemocný.
Ten ubohý muž je velmi zarmoucen skvrnou vrženou na všechny liberály tím prvním z nich, neboť, říká, budou je považovat za divochy atd.
Přijíždějí paní Sapogenikoffová a pan Yourkoff, ten druhý je tu už nějakou dobu a byl u nás několikrát od příjezdu mámy, ale paní přijíždí poprvé, proto jí dáváme prohlédnout domy. Nevím, zda jsem mluvila o nesmírné ztrátě, kterou utrpěl obchodní dům Sapogenikoff zradou sestry pana Sapogenikoffa, teď se říká, že jim je lépe.
Jsem bledá, včera jsem šla spát ve dvě. Jsem smutná a máma a teta mě zasypávají laskáním. Naši hosté u nás tráví celý den až do vlaku v osm hodin, který je odváží do Monaka, kde bydlí, stejně jako my trávily celé dny u nich v Ženevě. Přijímat hosty k večeři je jednou z mých největších radostí a uspokojení, v důvěrném kruhu zvláště; a jsem naprosto šťastná, když se u nás jí a líbí. Zvlášť ráda poskytuji pohostinství těm, kteří ho potřebují, jako pan Zibine, kterému je teď na tom s penězi velmi špatně, včera u nás večeřel. Právě vůči lidem, kterým prokážeme laskavost, je třeba být jemný do nejvyšší míry a předupřejdný; je třeba jim dát zapomenout na jejich postavení a jednat s nimi, jako by oni prokazovali laskavost nám.
Ale zřídka se dá čekat vděčnost, mnozí [Škrtnuto: hloupí dlužníci] lidé neodpouštějí dobrodiní. Nechápu to, jsi-li hrdý a zavázaný přijmout dobrodiní, snaž se ze všech sil vrátit, co dlužíš, ale nenávidět svého dobrodince, vrátíš-li mu za dobrotu zlomyslnost, nejsi hrdý, ale zbabělec!
Máma a všichni odjíždějí do Monaka s paní Sapogenikoffovou a Yourkoffem. Karameluji si cukr a poslouchám Makarovovy proslovy o tom dopise, [Škrtnuto: o] velmi ho to trápí a nechápe, jak se muž jako Ogarev mohl dopustit tak hrubého násilí! Paní Sapogenikoffová a Yourkoff znají celou jeho korespondenci s Ogarevem a velice je to baví. To věřím, on bere všechno vážně a vypráví nám to. Za nějaký čas dostane z Londýna píseň nebo vzývání od Bakunina, toho slavného ruského rudého.
Zítra si zařídím pokoj, než přijde nábytek, a někam si umístím studovnu a budu hledat učitele. Neboť od svého příjezdu cítím výčitky, že jsem tak dlouho nic nedělala, a nebudu mít klid, dokud neobnovím chod svých přerušených studií.
Nemluvila jsem o svých psech, o božském Praterovi a hodné Bagatelle, poznali mě a všude mě následují, byla jsem tak šťastná, že je zase vidím, zvlášť Pratera, mého dobrého, starého, věrného, krásného, inteligentního a nesrovnatelného psa. Chráním a hladím Bagatelle, protože ji nikdo nehladí, musela být za mé nepřítomnosti velmi nešťastná, ubohá milá!
Jsem celá rozházená a prosím Boha, aby mi pomohl a dovolil, abych se zařídila a můj život se stal pravidelným a všechny mé věci byly na svém místě a hlavně má studia zavedena.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „treachery."