Pondělí 28. září 1874

Vstávám ve spěchu neobyčejném, mám tisíc věcí na práci, nemám čas, jsem jako v horečce chvatu.
První věc, kterou udělám, je, že jdu do Jardin d'Acclimatation požádat o dva mladé novofundlanďany. Přijedeme, žádní psi k mání, a na útěchu mi je slibují na jaře! Bylo teprve jedenáct hodin a vzduch byl svěží a čistý, to je útěcha.
Odtud k Worthovi, pak jdu jezdit do jízdárny Latry, k tomu nemám co říct, bylo to poprvé, musela bych se vrátit. V hotelu nám říkají, že pan Černičov byl, Rodionoff také. Černičov zanechal koš krásného ovoce. U Laferrièrové stále nic, teta si bere své šaty, já odvolávám ty moje, a odcházíme poté, co jsme pořádně vynadaly slečinke, která s námi mluvila.
Běhám po celé Paříži, objednám si koupací prádlo v Maison du Blanc, večeříme u Renarda, tam najdeme jáhna, odvedeme ho domů, dám jeho dceři šedý klobouk z Londýna. Jaxa Bikowsky, ten ubohý šašek, přichází, jáhen navrhne jít k Wormsovi, jde se tam, nekoupí se nic, a to je vše.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „in a hurry."