Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 25. září 1874

Zapomněla jsem říct, že včera v Bois de Tanlay sestoupil ze svého kočáru a když nás viděl, běžel za naším, aby si s námi promluvil a zeptal se, kde bydlíme a zda je tu máma a zda se vrátí atd. atd. Připadalo mi to od něj velmi milé a okouzlující; poznal nás přes Basilévičovou, za kterou přišel, a ty lidi, které tam potkal, mohl zdravit jen z dálky! Myslím, že ten malý Rémy mě už nepovažuje za svůj vkus! Od té doby jsem ho neviděla.
A skutečně, jsem velmi ošklivá. Kdy se zase stanu tím, čím jsem bývala?!!!!!!!!!
Rodionoff na můj příkaz hledal koně a dnes ráno přišel podat zprávu.
Píšu toto večer, sedíc na pohovce před velkým stolem, přede mnou je můj cestovní kalamář, dvě svíčky, kapesník a mé kulaté zrcátko; čas od času se podívám a právě jsem zpívala „Ach, jak se směji, vidouc se tak krásnou", ale místo krásnou jsem řekla ošklivou, a místo „že ji zdraví kolemjdoucí" že se na ni už nikdo neohlíží. Je to pravda, bohužel! I dnes se na mě dívali, protože tělem jsem stále já. Už tři dny jsem vysvobozena z ohavných šatů z Londýna, předevčírem a včera jsem nosila hnědou sukni a tuniku, černou kazajku, hezký bílý límeček lemovaný modrou a batistovou mašli k tomu. Dnes jsem měla to potěšení obléct své drahé šedé šaty, vzor jednoduchosti, půvabu, toho nejroztomilejšího na světě, vyčištěné a zcela obnovené. Jsou jako ve svém prvním mládí. Plné šarmu, uhlazenosti a roztomilosti.
Mám také svůj bruselský klobouk, který má jedinou vadu, a to, že se podobá klobouku slečny de Galve, a já se obávám a nenávidím napodobování. Jsem znovu v úzkých, sotva jsem klidná kvůli šatům a už jsem neklidná kvůli klobouku, mám jich čtyři a ani jeden, kromě toho černého (a ten nemůže sloužit právě pro tu podobnost), se mi nelíbí. Kdybych byla dáma, neměla bych rozpaky ani na vteřinu, tolik klobouků se mi líbí. Ale v mém věku je třeba spojit tolik věcí! Klobouk musí být prostý i elegantní, a originální, a musí se dát nosit stále, aniž by unavoval, a především mi musí slušet!!
To je příšerné!
Dina zkoušela u Querteuxe a my jsme byly u Laferrièrové, mám takový pocit, třeba se mýlím, že pro nás nepracuje s dobrou vůlí. V pondělí, slibuje. Přijdu ještě v pondělí. Ale to proto, že ji nechci opustit. Jsou chvíle, kdy jí dávám přednost, když se podívám na ty šedé šaty, které jsou tak obdivuhodné a plné toho nevím čeho, co neumím pojmenovat, [Škrtnuto: že] jsem celá dojatá, když se na ně dívám, a srdce mi buší. Také mi musí být učiněno po právu, nosím šaty obdivuhodně dobře. Nepřísluší mi to říkat, ale...
Jsem střední postavy, mám [Škrtnuto: docela pěkné] hezké vlasy, trochu delší než po pás, hedvábné, zlaté a kudrnaté. Mám kulatý obličej, velké bílé a pěkně tvarované čelo, které zakrývám ofinou střiženou jako u Ludvíka XIV. jako dítěte, ve Versailles, na obraze, který představuje smrt Ludvíka XIII., na schodišti. Husté tmavé obočí, pěkně nakreslené a nepatrně klenuté, šedé oči, [Škrtnuto: střední velikosti, spíše šedé než] ani malé, ani velké, příslušného tvaru a často tmavé večer, někdy zářivé a vždy inteligentní, řasy téže barvy jako obočí a dost hezké. Nos... nos... nu, je těžké ho popsat, nos ani krátký, ani dlouhý, [Škrtnuto: spíše kulatý] kulatý [na konci n...], s trochu velkými nozdrami, [Škrtnuto: ale s] několik pihoušků na nose a hezká pleť, což je vzácné, obecně ta nejošklivější kůže bývá na nose. Konečně nos je slušný, mohl by být lepší, ale... [Škrtnuto: Od nosu k hornímu rtu mám velmi pravidelnou rýhu,] ústa jsou malá, rumělková (dnes večer vypadám jako dříve) a velmi hezká, hlavně koutky jsou vykreslené s vybranou jemností a měkkostí. Mám zuby tak akorát dobré, aby mě neošklivily, nejsou ani špatné, ani znetvořené, dost bílé, [Škrtnuto: a ani ne oslnivě bílé] jsou to malé zuby [Škrtnuto: zcela obyčejné] ucházející. Musím říct jednu věc, a to, že místo čtyř zubů na horní čelisti a pak špičáků mám zuby jen dva a hned po nich jdou špičáky. Ale není to vidět a zajímá to jen přírodopis. Na dolní čelisti je vše v pořádku. Mám kulatou bradu s [Škrtnuto: hezký] výrazným dolíčkem, malé uši [Škrtnuto: (nečitelné) jako dvě růžové mušle] růžové a hezké. Krk, přímo řečeno krk, ne dost dlouhý pro klasickou bustu, ale dost dobrý pro ženu, zvláště je-li následován krásnými rameny a hrudníkem vysokým a bílým jako mléko.
Mé tělo je celkově velmi krásné, jsem velmi dobře stavěná a tak prohnutá v zádech, že si lidé myslí, že nosím tournuru, a přitom si na sebe nedávám vůbec nic, nikdy.
Mé nohy a ruce nejsou krásné z klasického hlediska; nikdy jsem si ruce neošetřovala, jsou čisté a nic víc, co se nohou týče, jsou prosté kuřích ok a všech ostatních ohavností, které má tolik lidí, Dina má například nohu klasického tvaru a má kuří oka.
To je takové neštěstí; odvažuji se každý večer prosit Boha, aby mě od toho uchránil.
Zapomněla jsem na pleť; jsem bílá a růžová a kůže [Škrtnuto: v obličeji] je jemná, na spáncích jsou vidět dokonce žilky, stejně jako po obou stranách úst, hlavně vlevo. U pravého oka na spánku mám mateřské znaménko a další, velmi malé, na levé tváři, trochu nízko, na tom místě, kde je pleť sametová.
Co je to za nápad se popisovat? Byla jsem spravedlivá jako k někomu cizímu, nebyla jsem ani shovívavá, ani falešně přísná jako někteří lidé, kteří tím chtějí vyloudit komplimenty. Je třeba dodat, že chodím velmi dobře. V tom portrétu je mnoho dobrého a hezkého. V celku to třeba tak nevypadá, ale v detailu, dobře rozebraném, to tak přece jen je. Říkám to proto, že se řekne, že jsem si lichotila kvůli příliš častému opakování těch dvou slov, v celku, pravím, to může velmi dobře nevypadat, ale v detailu je můj portrét naprosto přesný.
Šla jsem se rozloučit s Ferryovou do mé příští cesty do Paříže, oznámila mi svatbu své sestry a pozvala mě, u Madeleine. Pak jedeme k Fourmimu, v avenue Marbeuf, [Škrtnuto: pronajímatel] obchodník s koňmi. Nemá nic dobrého, ale dělá mi dobře chodit po stájích, cvičím se. Pak k Mauricovi, kde je nádherné zvíře barvy řídké čokolády, osm let, velký a superb. Je to kůň, který se mi líbí, skoro čistokrevný, s živým a impozantním chodem, ve všech pohybech je ušlechtilý a majestátní. Jeho barva se mi moc nelíbí, ale tvary má obdivuhodné. Ale dvanáct tisíc franků. Ach! Bída II! Běžím za svým kloboukem, Virot mi slibuje několik na zítra.
Než se vrátíme, mluvíme s Lucarinim a s Logém, tím velkým a ušlechtilým umělcem!
Posílám tetu k jáhnovi, aby mu řekla, ať požádá Sauvaise, aby se zítra podíval na toho koně u Maurice a pak nám řekl svůj názor.
Jsem celý večer úplně sama, docela mi to vyhovuje k volnému psaní a přemýšlení. Basilevský říkával, že si vyhrazuje dvě hodiny denně, od dvou do čtyř, výhradně na přemýšlení.