Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 24. září 1874

Ráno přichází jáhen, vyprávím mu o Duvalových divech a přijde tam ve tři hodiny, až tam budeme.
Pak přichází Rodionoff, mimo jiné mi říká, že dobývám srdce, tak jsme se zeptaly, zda viděl mámu nebo Walitského, ale říká, že to slyšel od jiných:
– To vám vyprávěl Doria, říkám se smíchem.
– Vy znáte Doriu?
– Bratra ano, a ten mi řekl:
– Ach! Prosím vás, Rodionoffe, v tom poznávám Walitského, vidím dobře, co vám řekl, abyste říkal.
– Ale ne, ujišťuji vás, je to Doriův bratr. Nezná mě jménem, od vidění ano, jako já znám jeho, a jak můžete vědět, že mluvil o mně?
Řekl mi, že vaše krajanku, a že jste potkal jeho bratra ve Spa.
– To je pravda, a v Ostende.
– A řekl, že můj bratr je ulovený.
To je příliš hloupé a je vidět, že Walitský projížděl Paříží. Abych mu dokázala, že nejsem jeho oběť, píšu mu na místě toto:
Můj drahý, nejsem tak hloupá, jak si myslíte, a dobře chápu ty hlouposti, které jste nechal Rodionoffa říkat o Doriovi.
Buďte tedy vychytralejší, jste mi k politování!
Ve dvě zkouším u Wortha a u něj se mi udělá mdlo, naštěstí v pokoji, kde jsem zkoušela. Pak se mi daří výborně, a jak jsem si prohlížela náramky, které se mi líbí, Lucarini nás zdraví a říká, že přichází ze svatby Lewina s Durandovou, která se konala u Madeleine.
Ve tři hodiny jsme u Duvala, jáhen tam je. A po hodině nebo dvou jednání se definitivně objednává. Celé to bude stát [Škrtnuto: šedesát tisíc] padesát tisíc franků.
„Jsem šťastná, vzduch mě opíjí" (Mignon).
[Škrtnuto: Já nema] Vezmeme si landau a jedeme do Bois, předem upozornivše Marka, aby tam přivedl svého koně. Tam to byla přehlídka našich známých ze Spa, z Ostende a z Nice.
Slavný del Puente I.
A španělský roj! Výčet úplný.
Konečně vévoda a vévodkyně de Mouchy, poznala mě a šťouchla svého muže. Ubohý vévoda o berlích po svém neštěstném úrazu.
Ten bledý Doria se dvěma pány, neviděla jsem ho, a Dina mi říká, že se otočil a promluvil ke svým dvěma společníkům, kteří se otočili také. Toho velkého jsem už neviděla. Rodionoff se se mnou rozloučil jako s vévodkyní Doriovou a navrhl, že mě představí, bratr nezná toho druhého. Jaký hlupák ten Walitský!
U Duvala se mluvilo o Blackprincovi a Duval řekl potichu jáhnovi, že posílá nábytek paní Léonové, ale že je to pro prince. Slyšela jsem to. Má tu přízemní byt, ale skoro nikdy tu nebývá, a když je v Paříži, večeří vedle Duvala v Cercle de l'Union, myslím. To Duval to vyprávěl poté, co jsme dojednali naše věci. Duval mu zařídil i jeho jachtu.
[Škrtnuto: Ale to]
Večeříme doma, v půl osmé mi přicházejí zkoušet od Wortha.
Mám raději živůtky od Wortha, Laferrièrová mě vždy svírá na prsou, ale přesto nevím, komu dávám přednost, a u Laferrièrové je jakási lehkost, přirozenost, půvab, jemnost, cosi nedefinovatelného.