Středa 23. září 1874

Prší, jdeme k Laferrièrové, ale zase marně, ta čarodějnice tento týden nic neudělá, rozčiluje mě a vypadá, jako by pro mě nechtěla pracovat. U ní vypadám jako ubohý prosebník, vcházím se svěšeným ocasem jako cizí pes! Už mám toho dost! A se srdcem naplněným ušlechtilým zápalem se vrhám k Worthovi. Tam mě přijímají dobře, velmi dobře, stydí se za ten minulý průšvih, jsou úslužní, Augustine, elegantní a hezká, mi prokazuje tisíc zdvořilostí, ukazuje mi to nejlepší a já objednávám dvoje šaty, jedny celé bílé z vlny a druhé v tmavé modři, z jezdeckého sukna, přiléhavý živůtek, hladká sukně se zlatými prýmky, tunika a živůtek také.
Cítím srdce i duši lehké, jsem rozhodnutá a mé zimní šaty jsou objednané a líbí se mi. Ach! To není maličkost! Uvěří někdo, že jsem kvůli těm šatům nemohla spát?!
Ale zaplať Pánbůh! Teď mohu klidně spát.
Odtud k Duvalovi, nakreslil návrhy mého pokoje a jsem nadšená. Postel je růžová mušle na dvou lvích tlapách s křídly, křídla ve zlatě, závěsy obdivuhodného vkusu a půvabu jsou korunovány třemi mušlemi stejnými jako na posteli a nahoře je chochol ze tří per, chybí jen ich dien. Ta nádherná postel stojí na podstavci z modrého sametu. Celý pokoj je čalouněný a potažený jakýmsi modrým saténem a místo knoflíků jsou sedmikrásky, protože závěsy postele i oken jsou modré s kytičkami těchto květin, zbytek a strop napjatý do slunečního vzoru jsou jednobarevné. Dřevo je lakované bíle, s drobnými lehkými malbičkami v modré a zlatými proužky.
Strávíme u něj dvě hodiny a ještě se nerozhodujeme.
Pak jdeme do Baccaratu a tam teta vybírá několik věcí, do kterých se nemíchám, křišťály na každodenní použití, stolní servis atd. To vše stojí draho, protože se vybírá to nejlepší.
Večeříme u nás a pak jdeme na „Mignon", tu okouzlující operu zajímavou od začátku do konce, bez zdlouhavostí, bez prázdných míst, ale zábavnou a dojemnou jako komedie.

Poznámky

Pozn. překl.: „Ich dien" — německy „sloužím", heslo prince z Walesu na znaku se třemi pery. Marie píše chybně „ich dieu" se záměnou za francouzské „dieu" (Bůh).