Neděle 20. září 1874

Přišly jsme pozdě na mši, tak jdeme k Renardovi a pak k ženě jáhna.
Už čtyři nebo pět dní beru železo, a ne díky němu, ale bezpochyby z vůle Boží se mi daří dobře a v obličeji vypadám lépe.
Odtud jedeme na dostihy do Bois de Boulogne. Mé šedé šaty s živůtkem zdobeným zeleným sametem jsou strašně ušité, cítím se v nich jako Nabukadnezar, když byl proměněn ve zvíře. Není vidět postavu ani nic, jsem znetvořená v těch prokletých šatech! Na dostizích je několik známých. Winslow je čím dál hezčí, přijde a zůstane dost dlouho, mluvíme spolu o lidech ze Spa atd. atd.
Viděla jsem také pána, kterého jsem kdysi nazývala šaty z Garachu.
Po dostizích jsme dvakrát projely Champs-Élysées a vrátily se znovu k Renardovi. Šaty z Garachu byly s tím bledým Doriou.
Zapomněla jsem na to nejdůležitější, dvakrát jsme potkaly hraběte de Tanlay, pořád stejného, s tím svým milým úsměvem.
škrtnutoVečer znovu vidíme „Orfea v podsvětí“.

Poznámky

Pozn. překl.: Nabukadnezar, babylonský král, který byl podle Knihy Daniel (kap. 4) za svou pýchu vyhnán od lidí a jedl trávu jako dobytek. ↩
Pozn. překl.: Opereta Jacquesa Offenbacha. ↩