❦
Pátek, 4. září 1874
Celé dopoledne a odpoledne trávím dosti komicky. Přišívala jsem volánky na živůtek a plakala, že mi celý život utíká takhle, že nikam nechodím kvůli šití a uklízení atd. Když mě Dina vidí a slyší, rozesměje se; já taky, ale pořád přitom pláču.Vendredi, 4 septembre 1874 Je passe ma matinée et mon après-midi d’une manière assez comique. J’attachais des ruches à mon corsage et pleurais disant que toute ma vie se passe à cela, que je ne vais nulle part à cause des travaux de couture et des Nettoyages etc. Dina me voyant et m’entendant se met à rire, moi aussi mais sans cesser de pleurer.
Tam sedíme blízko muže, který je prý do mě zamilovaný, a na druhé straně je jiný muž, starý a ošklivý, který už několik dní večeří vedle nás a zuřivě na mě zírá. Ten první je mladý Němec s černými licousy, kvůli kterému se loni žena zabila, je to ten, který se mi chtěl dát představit hrabětem Doenhoffem a kterého jsem odmítla.
Là nous sommes près de l’homme qui est dit-on amoureux de moi et d’un autre côté est un autre homme, un vieux et laid qui depuis plusieurs jours dîne à côté de nous, et me fixe furieusement. Le premier est un jeune Allemand aux favoris noirs pour lequel une femme s’est tuée l’année dernière, c’est celui qui voulait être présenté par le comte Doenhoff, et que j’ai refusé.
Mluvil německy a teta pak vyprávěla, že říkal, že by dal všechno na světě, aby se se mnou seznámil, a ten, se kterým mluvil, řekl, že to je snadné při koupání, že by mi mohl pomoci atd., ale on odpověděl, že to je nemožné.
Il parlait allemand et ma tante a raconté après qu’il a dit qu’il aurait donne tout au monde pour faire ma connaissance et celui à qui il parlait a dit que c’est facile au bain, quand je me baignerai il pourrait m’aider etc. mais il répondit que c’est impossible.
Prší a vracíme se v kočáře.
Il pleut et nous rentrons en voiture.
škrtnutoUtratíme 2 fr. zlato
Učešu se a obuji uzavřené botky. Ale prší tak, že jsem musela ven zabalená a s deštníkem. Cestou jsem si několikrát myslela, že mě to porazí nebo zaplaví. V čítárně najdeme naše. Všichni jsou zasmušilí, zítra chceme odjet a srdce se mi svírá. Merjeewsky pózuje, neoslovuji ho.
Je me coiffe et mets des bottines fermées. Mais il pleut tant qu’il fallait moi pour sortir, enveloppée et avec parapluie. En route j’ai pensé plusieurs fois être renversée ou inondée. Au salon de lecture nous trouvons les nôtres. On est morose, demain nous pensons partir et mon cœur se serre. Merjeewsky pose, je ne lui adresse pas la parole.