Čtvrtek, 3. září 1874

Ještě jsem nebyla oblečená, když přijde Florence s bratrem a s jejich psem Glenem, to je překrásné zvíře. Pak
Přichází také hrabě, kterému jsem včera nařídila, aby zjistil jméno toho tak bledého Angličana; nuže, ten tak bledý Angličan není nikdo jiný než Doriův bratr. Přichází i Basilévitchová.
Teprve v jednu přemluvím tetu, aby se šla koupat. Fosterovi přicházejí taky a Merjeewsky nese můj hřeben, mé zrcátko atd.
Často, zvlášť když si přečtu něco o Ludvíku XIV., si představuji, že jsem král.
Jako například dnes v kabině; pršelo a všichni zůstali uvnitř, chtěla jsem se svléknout a stěží jsem se udržela, abych nevstala a pokynem a pohledem jim nenaznačila dveře.
Cestou po hrázi ke koupání jde proti nám Doria; prý jsem zčervenala. Merjeewsky, když mě vidí zrudnout, zrudne taky. „Jaké štěstí!“ šeptla mi teta do ucha. Doria sklopil oči.
Skoro nikdy nevidím jeho tvář, je tak vysoký, že než mé oči vystoupají až k jeho obličeji, měla jsem je příliš dlouho upřené na jeho osobu a musím je sklopit nebo odvrátit, a vidět tudíž nebe. Nikdy se nezlobím, když se žertuje, ale naopak, ráda žertuji sama, zvláště před Merjeewským. Protože nejsem do Dorii zamilovaná směji se s a není mi odporný, naopak, a je to slušný muž, směji se a vymýšlím a vyprávím hlouposti. Několikrát se mě (rodina) ptali, jestli bych si Doriu vzala, a pokaždé jsem odpověděla: „Na místě“ — a je to pravda.
Nedokážu si představit, že je Doria hezký; tetě připadá velmi hezký. Ale o někom, koho vídám často a o kom se neustále mluví, nedokážu nic říct.
Koupel byla rozkošně studená. Skoro nikdo tam nebyl a pršelo. Obědváme na Plage s Fosterovými, prší tak, že na cestu domů bereme kočár.
Vejdu k nim, Florence zpívá, zpívám taky.
Pak se vracím. Večeřím teprve v osm a velmi špatně; odtud, aniž bych se převlékla, jdu na ples s tetou. Schováme se v koutě, ale tam nás najdou Basilévitchová, hrabě Barkowsky a Fosterovi. Foster II mi nabídne procházku, přijímám, protože jsem velmi růžová. Tím spíše, že Doria, ten hrdina, je tady a musíme projít před ním. Jsem v šatech ze sukna, a přesto se na mě hodně dívají; Doria sám se na mě dívá. Procházíme se a několikrát přitom potkám Doriu. Foster mě vede ke dveřím podívat se na tance, tam je Doria; procházíme se v předsálí, Doria taky; vracíme se do velkého sálu, Doria taky, a jde si sednout.
Velmi mi to lichotí; hodně se na mě dívali, a proto si budu v budoucnu na Ostende ráda vzpomínat. Toto město, kde se nudím, mi bude chybět. V předvečer odjezdu se mi po Ostende už stýská. Kvůli tomu jsem odložila naši cestu až na sobotu.
Bude se mi po Doriovi stýskat.
Ale Walitský mi pořád nedá psát, chodí a přednáší verše o Doriovi.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩