Pátek, 21. srpna 1874
Na radu Basilewského snídám s tetou na pláži a jím. Je zima, oblékám si šedé šaty, přicházejí Tamančeffovi a jdeme všichni na molo. Walitský se ptá jednoho muže, rybáře, myslím:— Doria Pamphilii je tady?
— Ano, ano, pane. Smějeme se. Ale jak jsem překvapena, když opravdu vidím Doriu. Doria Pamphilii se mezi námi stalo heslem [Škrtnuto: slovem pro], když se chce říct dobře, řekne se: Doria; když špatně, taky. Všude, ke všemu se říká to jméno. Líza a Katia to taky přejaly. Fouká strašlivý vítr. Vracím se a sedám si k balkonu; s Klíčem ke snům, který na konci obsahuje chiromantii. Objevila jsem u sebe obdivuhodné linie, zvlášť linii štěstí. Ale mateřské znaménko, které mám na levém rameni, znamená, že budu žít v samotě a budu mít žárlivého manžela. To je ošklivé. Brutto. Jak jsem tak zabraná do zkoumání své dlaně, zvednu hlavu a vidím Doriu; vrátím se ke zkoumání, ale zčervenám. I tady jsme měli jako ve Spa to štěstí, že máme bydlení, kolem kterého každý prochází. Basilévitchová přichází a prosí nás, abychom s ní večeřely v Pavillon Royal. Přijímám, ale jí se tam špatně. Odtud jdeme s ní (teta, já) do Kursaalu, místa jako obvykle nejsou, teta najde židli a já jdu s Basilévitchovou do čítárny. Ta ženská chtěla, abych [Škrtnuto: abych měla bílé květiny (dvě nečitelná slova)]. Díky Bohu takto nemocná nejsem. Někdy je odporná. Teta se k nám záhy připojí. Vstupuje hraběnka Merjeewská, pozdraví nás a odejde, za vteřinu přichází Merjeewský. Chce mi představit svého přítele barona Leisse, který o to žádal už dávno; stěží jsem stihla říct, že ho nejdříve musí představit tetě. Tak mi ho představí, přejde na mou stranu a zůstane s Merjeewským celý večer přede mnou. Teta je se mnou spokojená. Povídala jsem si s těmi dvěma a ničeho jsem si nevšimla, ale Basilévitchová mi řekla, že několik Plobsterů a kníže Radzivill několikrát prošli, aby se podívali na mé nohy. Na to teta odpověděla:
— To jsou bezpochyby nohy paní Basilévitchové, protože na nohy dítěte se člověk nedívá.
— Bezpochyby, řekla jsem. A podívala jsem se ke dveřím, kudy vycházel Radzivill, a spatřila jsem Plobstera, toho pravého. Kdo je ten pán? zeptala jsem se:
— To je hrabě de Mulinare. — Jak jsem ráda! Nikdy se nemýlím, hned jsem viděla, že je to Plobster. Říká se, že dělá strašné okolky a je to velký pozér. Tím lépe, jeho styl se mi líbí. Když jsme byly v hotelu de France, máma ho viděla a hned vyběhla nahoru, aby mi řekla, že v jídelně je Plobster. Jak jsem je všechny vycvičila?! Měl ten večer nemožný výraz. Dívala jsem se na něj skoro s úsměvem, on také. I on kroužil kolem mých nohou a stoje u dveří si je pořád prohlížel. Nic vážného ani nevhodného, líbí se mi, dívám se na něj a mé oči se smějí, on se dívá na mě stejně a je to velmi dobře. Baron Leiss odchází a zůstávám s Merjeewským. Tyhle dva je těžké rozpovídat. Merjeewský se svými hádankami! Zdá se, že má mou fotografii. Zatímco jsme hovořili, za sloupem poslouchal muž. To mi nevadilo. Řekla jsem Merjeewskému, že pokud mi nevrátí mou fotografii, nebudu s ním dva týdny mluvit:
— Pokusím se schovat, abych vás nevystavoval nepříjemnosti, že mě potkáte.
— Ach! Vím, že jste velmi smířlivý. Nepodala jsem mu ruku. Basilévitchová se tety zeptala, jestli jsem velká koketa. Ta odpověděla stejně jako u těch nohou. Jdeme k Merjeewským, pak domů.
Vendredi, 21 août 1874 Suivant le conseil de Basilewsky je déjeune avec ma tante à la plage et je mange. Il fait froid je mets la robe grise, viennent les Tamancheff et nous allons tous à l'estacade. Walitsky demande à un homme, un pêcheur je crois: — Doria Pamphilii est ici ? — Oui, oui, Monsieur. Nous rions. Mais quelle est ma surprise lorsque je vois Doria en vérité. Doria Pamphilii est devenu parmi nous le mot d'ordre [Rayé: le mot pour du] quand on veut dire bien on dit: Doria, mal, de même. Partout, pour tout, on dit ce nom. Lise et Katia l'ont adopté elles aussi. Il fait un vent épouvantable. Je rentre et m'assieds près du balcon; avec La clef des songes contenant une chiromancie à la fin. J'ai découvert des lignes admirables chez moi, celle de la chance surtout. Mais le grain de beauté que j'ai sur l'épaule gauche signifie que je vivrai dans la solitude et que j'aurai un mari jaloux. C'est laid. Brutto. Comme j'étais absorbée à examiner ma main, je lève la tête et vois Doria, je me remets à examiner mais je rougis. Nous avons encore ici eu la chance comme à Spa d'avoir un logement devant lequel tout le monde passe. Basilévitch vient et nous supplia de dîner au Pavillon Royal avec elle. J'accepte mais on y dîne mal. De là nous allons avec elle (ma tante, moi) au Kursaal, pas de place comme de coutume, ma tante trouve une chaise et je vais avec Basilévitch au salon de lecture. Cette femme voulait que je [Rayé: que j'aie des fleurs blanches (deux mots illisibles)]. Je ne suis pas ainsi, grâce à Dieu, malade. Elle est dégoûtante quelquefois. Ma tante bientôt nous rejoint. Entre la comtesse Merjeewsky, nous salue et ressort, dans une seconde vient Merjeewsky. Il veut me présenter son ami le baron Leiss, qui l'a demandé il y a longtemps, j'eus à peine le temps de dire que d'abord il devait le présenter à ma tante. Alors elle me le présente, il passe de mon côté et reste avec Merjeewsky toute la soirée devant moi. Ma tante est contente de moi. Je causais avec ces deux et n'ai rien remarqué mais Basilévitch m'a dit que plusieurs Plobsters et le prince Radzivill ont passé plusieurs fois pour regarder mes pieds. A quoi ma tante a répondu: — C'est sans doute les pieds de Mme Basilévitch, car on ne regarde pas les pieds d'une enfant. — Sans doute, dis-je. Et je regardai vers la porte où sortait Radzivill, et j'aperçus Plobster, le véritable. Qui est ce monsieur ? ai-je demandé: — C'est le comte de Mulinare. Comme je suis contente ! Je ne me trompe jamais j'ai tout de suite vu que c'était un Plobster. On dit que c'est un grand faiseur d'embarras et un grand poseur. Tant mieux, son genre me plaît. Quand nous étions à l'hôtel de France, maman le vit et monta à l'instant même pour me dire qu'il y a un Plobster dans la salle à manger. Comme je les ai tous dressés ? ! Il avait ce soir un air impossible. Je l'ai regardé presque en souriant, lui de même. Lui aussi a fait les tours pour mes pieds et en se tenant près de la porte les regardait toujours. Rien de sérieux ni de mauvais genre, il me plaît, je le regarde et mes yeux rient, lui me regarde de même et c'est très bien. Le baron Leiss s'en va et je reste avec Merjeewsky. Ces deux sont difficiles à faire causer. Merjeewsky avec ses énigmes ! Il paraît qu'il a ma photographie. Pendant que nous parlions un homme, derrière la colonne écoutait. Je ne me gênais pas. J'ai dit à Merjeewsky que s'il ne me rendait pas ma photographie je ne lui parlerai pas deux semaines: — Je tâcherai de me cacher pour ne pas vous exposer à ce désagrément en vous rencontrant. — Oh ! je sais que vous êtes très conciliant. Je ne lui ai pas donné ma main. Basilévitch a demandé à ma tante si j'étais une grande coquette. Celle-ci répondit comme pour les pieds. Nous allons chez Merjeewsky puis à la maison.