Sobota, 22. srpna 1874

(Hnědé šaty od Wortha, hnědý klobouk od Virota, rozpuštěné kudrnaté zlaté vlasy, neškodí) beru svou první koupel ve dvě hodiny, nikdo tam není. Můj koupací kostým je špatně ušitý, nenašla jsem ručníky, pustil barvu, jsem velmi nespokojená. S tetou večeříme v hotelu de la Plage, oblékám si bílé šaty a jdeme za našimi a Tamančeffovými do Cercle des Bains. Jak vcházíme: Podívej, Pamphilii, říká teta, a skutečně právě vycházel. Vyprávěla jsem Líze o Merjeewském. Vzal to vážně, tu věc ze včerejška, a přichází se svou matkou a Basilévitchovou, která se za ním honí a chce mi ho vzít za každou cenu. Jakmile nás přišel pozdravit, vstala jsem a poprosila tetu, abychom odešly. Samozřejmě odešel. Možná jsem se mýlila, když mu nebudu dva týdny mluvit, měla jsem zůstat. Vidím, že nemluvenka je vážná věc; ve Spa Basilévitchová řekla Gerickovi, že s ním přestane mluvit, a on se rozzlobil. Jsem tak mladá, nic nevím. Zůstala jsem ještě jeden tanec. Basilévitchová všemožně ukazuje, že Merjeewský je u ní. Cítí, kam je zamilovaný, a chce si ho vzít. Je to směšné, ona je třicetiletá žena a já štěně patnáctileté. Je mi to jedno, tím spíš, že ho nedostane.