Čtvrtek, 20. srpna 1874

Stěhujeme se do bytu, který jsme si vzaly na měsíc, rue Longue, č. 104 v prvním patře. Uprostřed cesty mezi Kursaalem a Casinem, z balkonu výhled na oceán, milý malý salon. Okouzlující vchod. Mám malý pokojíček stranou. Apartmán pro panenky. Ve dvě hodiny je vše hotovo a jdu s Tamančeffovými na molo (nevím, jak se to slovo píše), nikoho tam nevidím. Procházíme Kursaalem, kde prohodím pár slov s milou Fosterovou. Basilévitchová přichází k nám. [Škrtnuto: teta] A jdeme s ní večeřet do hotelu Grand Café, kde jsou Tamančeffovi, jí se tam špatně. Ta milá rodinka mě nudí. Pak se jde do obchodů s krajkami. Teta, která o Basilévitchové mluvila jako o opotřebované ženské atd., s ní trochu fraternizuje a Basilévitchová se v nedostatku společníka ochotně baví paličkovanou a valencienskou krajkou. Zapomínám, jak jsem se vracela před večeří, vidím Doriu, zezadu, jak je mým zvykem. Šel za námi, pak nás předešel, dřív než jsem mu stihla vidět do tváře. Řekla jsem Tamančeffovým, že pravý a první z dynastie Plobsterů je před nimi. Každá z dívek ho chtěla zakřičet mámě, která stála na balkóně, ale já jsem si vyhradila tu slávu, abych to oznámila. Tam-tam-tamovi nás odvlečou na dětský ples v šest hodin. Ten ples mi připomíná Baden, byl tam dokonce jakýsi Rémy de Gonzalès. Odtud se vracím a nechávám je bloudit. Teta a Basilévitchová přicházejí v půl desáté, lovily krajky. Basilévitchová mě při odchodu přátelsky vzala za paži a položila ruku na mou hlavu, což teta viděla s potěšením. Basilévitchová totiž tvrdí, že ke mně cítí sympatie. Právě jsem otevřela dopis od Kirshe, ve kterém píše, že se konal kotilión pořádaný Haristoffem, de Biesmem atd., který trval do devíti ráno. Nedokázala jsem to dobře rozluštit, ale myslím, že jsem přečetla, že se bude organizovat ještě něco a že nás Kirsh zve. V hlavě jsem si už představila cestu, kterou bych chtěla podniknout, ale chtěla bych jet jen s několika vybranými Plobstery. Čekám na mámu a na všechny, abych jim o tom řekla a rozluštila dopis.