❦
Čtvrtek, 13. srpna 1874
Znovu jedeme do města a prohlédneme si dům ze čtrnáctého století. Máme kočího jako Christiana smíchaného s Pouginem a velkého tlachala, velmi zábavného.Jeudi, 13 août 1874 Nous allons encore en ville et visitons la maison de quatorze siècles. Nous avons un cocher comme Christian mêlé de Pougin, et un grand bavard, très amusant.
Objednala jsem si ještě jeden deštníček s dýkou — ten od Dupuise se ztratil. Nelituji ho, nikdy se mi líbil nelíbil. Ten od Lafo bude s dýkou a lahvičkou, bude stát sto franků.
J’ai commandé encore un en-tout-cas, un poignard, celui de Dupuis est perdu. Je ne le regrette pas, il ne me plaisait m’a jamais plu. Celui de Lafo sera à poignard et à flacon, cent francs coûtera.
Konečně odjíždíme, v šest hodin v Ostende, bereme omnibus, Océan, v Océanu není místo, hledáme po celém městě, otravný nosič všude překáží. Každý Všichni jsme podráždění do krajnosti, necháváme v Océanu příruční zavazadla a jdeme pěšky. Další potíže, máma podrážděná, jdeme z hotelu do hotelu bez rozhodnutí, čtyřikrát do hotelu Royal de Prusse a čtyřikrát do hotelu de France, konečně po nekonečných utrpeních zůstáváme ve France. Dostáváme depeši od tety, přijíždí po mámině dopise, ve kterém jí píše, že umírám. Jaká pošetilost.
Enfin nous partons, à six heures à Ostende, prenons omnibus, Océan, à Océan pas de place, cherchons par toute la ville, commissionnaire agaçant empêche partout. Chacun Tous sommes énervés au dernier point, laissons à Océan bagage de main et allons à pied. Autres difficultés, maman énervée, allons d’hôtel en hôtel sans rien décider, quatre fois à l’hôtel royal de Prusse et quatre à l’hôtel de France, enfin après des martyrisations infinies restons à France. Recevons dépêche ma tante, elle arrive suite lettre maman où elle me dit mourante : Quelle folie.
Ale budiž.
Mais enfin.
Uléhám o půlnoci, cesta skončena.
Me couche à minuit, Voyage terminé.