Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek, 13. srpna 1874

Jedeme ještě do města a navštěvujeme dům ze čtrnáctého století. Máme kočího jako Christiana smíchaného s Pouginem, a velkého tlachala, velmi zábavného.
Objednala jsem si ještě jeden deštníček, dýku — ta od Dupuise je ztracená. Nelituji jí, nikdy se mi [Škrtnuto: líbila] nelíbila. Ten od Lafo bude s dýkou a lahvičkou, bude stát sto franků.
Konečně odjíždíme, v šest hodin v Ostende, bereme omnibus, Océan, v Océanu není místo, hledáme po celém městě, otravný nosič všude překáží. [Škrtnuto: Každý] Všichni jsme podráždění do krajnosti, necháváme v Océanu příruční zavazadla a jdeme pěšky. Další potíže, máma podrážděná, jdeme z hotelu do hotelu bez rozhodnutí, čtyřikrát do hotelu Royal de Prusse a čtyřikrát do hotelu de France, konečně po nekonečných utrpeních zůstáváme ve France. Dostáváme depeši od tety, přijíždí po mámině dopise, ve kterém jí píše, že umírám. Jaká pošetilost.