Pátek, 14. srpna 1874

Tamančoffovi jsou zde, hned ráno přicházejí k nám. Všichni jsou nadšení, že se opět vidí.
Jdeme s nimi do lázní (šedé šaty, černý bruselský klobouk, opravdu anglický a velmi hezký — neškodí) žluté botky, strašlivý vítr, říká se, že tu je to vždycky takhle. Hodně se na mě dívají, zvlášť na nohy.
Myslím, že se mi Ostende bude líbit.
Včera první osoby, které jsem viděla, byly Vigierová a Apletcheieffová, její muž a Altamante, přítel manžela. Je to nepříjemné, je tu hodně lidí z Nice. Cožpak nebudeme žít tak, jak se mi líbí! Obávám se, že budu trpět. Basilévitchovou jsme viděly včera.
Po lázních zůstávám doma, je mi skoro dobře. Čekám na Basilévitchovou nebo na naše, čekám a nikdo nepřichází.
Večeřím se všemi u společného stolu, se všemi a Basilévitchovou, která je zatím ještě sama, ale jsme tu a ona si něco najde.
Já a máma ji doprovázíme a vejdeme k ní.
Pak na nádraží, přijíždí teta. Jsem moc ráda, ona taky. Věřím tomu, je to poprvé, co byla tři a půl měsíce od nás odloučená. Místo aby mě objala, upřeně si mě prohlížela. — Ale co! Podívejte se, jsem mrtvá.
Ona vypráví a my vyprávíme; ona o Desforgesovi, Biasini, Saccovi, Avigdorovi; my o Spa, Gerickovi, Kirshovi, Marguerite, hraběti, o tom posledním zvlášť. Viděla ho ve Spa u Viviani.
Opravdu, máma a teta jsou okouzleny láskou toho mladíčka. První dobytí jejich miláčka.