Pátek 7. srpna 1874

Chtěla jsem jet na koni, ale Paul nepřišel a koně, kteří dvě hodiny stáli přede dveřmi, poslali zase pryč. Kdyby mi nebylo špatně, zuřila bych.
Budím se každý den s modrými pytli pod očima a pomačkanou kůží. Jsem tak ošklivá. Řek nás navštívil na dvě hodiny, a možná i déle. Polák přichází několikrát a celý den zůstává na koni v naději, že přijdu. Řekl mámě, že se mě dvakrát ptal, jestli chci přijít, a já neodpověděla. Je to možné. Vyšla jsem, posadila se na pohovku, zabalila se do šálu a řekla:
„Hrabě, polštář pod nohy.“ Bylo mi špatně, já neslyšela nic.
Řek řekl, že si Doria bere Robensonovou, do které je šíleně zamilovaný. Je to možné a v každém případě bylo by to pro ni velké štěstí. Začervenala jsem se, otočila se a dál luštila noty.
Nemohu jíst to, co dávají v hotelech; tak mi máma a Walitský sami připravili večeři, polévku a kuřecí kotletky; jedla jsem, ale jsem velmi slabá.
Jakmile se bolest vrátí, nemohu dělat nic. Walitský říká, že je to nemocný nerv, že to není ani srdeční choroba, ani rakovina.
Tak či tak jsem ošklivá.
Jedeme kočárem po Promenádě Angličanů a dál; chtěla jsem tam jet, protože pan de Biesme jezdí vždycky tudy tam a zpátky.
Kolem našeho bytu chodí všichni, a přesto mi připadá odporný kvůli hluku dlažby, který mě rozčiluje, tak jsem podrážděná.
Sebemenší hluk, kroky jakéhokoli člověka mě dráždí. Jsem v odporném stavu a k tomu ošklivá. Po projížďce kočárem se já, máma a Dina projdeme pěšky od ulice Merjeewských přes náměstí des Croquets a alej des Sept Heures. Zastavíme se u Baase; využiji chvíle, kdy mě to nebolí, a dám si šálek čokolády.
Hudba nehraje, orchestr je v divadle, kde jsou obě princezny, Markéta a pruská princezna Bedřiška Karlova, myslím. Lóži neseženeme a jdeme do salónu, kde se k nám přidá hrabě.
Body zůstává u nás, zatímco jeho přítel Filipesco zůstává s ruskou rodinou, kde jsou dvě slečny, které mrkají, vrčí a štěkají, když nás vidí.
Hrabě nás neopouští (znovu mě bolí, sotva píšu); místo abychom šly rovnou domů, sedáme si na schody, jako to dělají pokojské; hrabě si klekne před Dinu.
Ale ve tmě vidíme, jak Doria prochází s kyticí, nechá ji v hotelu des Pays-Bas, který je hned vedle, a vrací se. Mluvily jsme nahlas a on se obrátil. „Komu asi nese tu kytici?“ ptala se máma, a já: „Hrabě, jděte, zjistěte, komu ta kytice patří.“
Prý ji nesl k sobě.
Řekla jsem malému Polákovi, že se mi nedvoří, jak se mi líbí, že není dost horlivý atd. atd., pak mu říkám, aby si šel kleknout doprostřed sálu; odvážil se nechtít, ale navrhl, že si klekne mezi dva sloupy:
„Vy se odvažujete říct ne, už vás o nic nepožádám.“
Říkala jsem mu samé drzosti, bezpochyby se smíchem.
Řekla jsem, že to, co žádám, je ve srovnání nic, a vyprávěla jsem historku o praseti a Carlovi — Walitský tu historku vymyslel a já ji vyprávěla tolikrát, že mi připadá, jako by byla pravdivá. Pak Walitský vyprávěl další hloupost, kterou prý provedl vévoda z Hamiltonu: vzal živou štiku, strčil si její hlavu do úst, zatímco tělo sebou zmítalo, a přišel mi říct: „Jak se máte?“ — načež mi ryba spadla na šaty. Polák byl zhrozen a spustil tirádu, že takoví lidé nejsou schopni oddanosti, přátelství atd. atd.
Smáli jsme se (já trpím).
Opouštět Spa mě rmoutí, zvlášť když vidím pana de Biesme, jenž je krásný — obdivuji ho: každý si ho musí všimnout, má to, co nelze definovat. A k tomu posměšný výraz tváře.
Často, několikrát denně prochází kolem nás. Jak jsem hloupá, že obdivuji lidi, které neznám; ale mohu jinak? Ti, které známe, se mi líbit nemohou.
Nemám chuť opouštět Spa, protože tu jsou muži, muži velmi vybraní.
Máma mi říká nesmyslnou věc — že je do mě Gericke zamilovaný. Proč tedy to chování? Požádám ho o vysvětlení, až budu vdaná. To bude zábavné.
Vyčítala jsem si Boreela, ale v Les pattes de mouche jsem slyšela větu, která mě uklidňuje. Když se dělá čaj, nejprve se nalije několik kapek horké vody, které se pak vylijí, aby se odstranila hořkost a to nepříjemné, a potom se nalije první šálek, pro nějž zůstane veškerá chuť bez hořkosti. Neumím to dobře říct, ale smysl je tentýž.
Prosadila jsem, že náš pobyt v mém drahém Spa prodloužíme do úterý. Jen velmi těžko se loučím se svým drahým druhým Baden-Badenem.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „How do you do ?“. ↩
Pozn. překl.: Název hry (Victorien Sardou); doslova „Mouší nožky“, také „škrabopis“. ↩