Sobota 25. července 1874

V deset hodin nasedám na koně s kněžnou Eristoffovou a hrabětem. Máma, Dina a Walitský jsou v kočáře. Cestou se krátce stavíme u Gambarta.
Mám rozkošného koníka; posledně jsem si myslela, že jezdím špatně, ten mizerný kůň mi pochroumal pravou nohu, ještě dnes mě bolí.
S ostychem se domnívám, že je do mne hrabě zamilovaný, ale sentimentálně a vážně. Je to pro něj velké neštěstí, necítím k němu nic.
Včera jsem byla krutá, flirtovala jsem se všemi kromě něj a nakonec, podávajíc mu květinu:
„Hrabě, chcete, abych vás ozdobila? Pán, pro kterého to bylo připraveno, odešel.“
„V tom případě nepřijímám, nemám rád, když jsem něčí náhradník, vše nebo nic.“
„Zlobím se, víte? Vše nebo nic? Tak nebudete mít nic,“ a odvrátila jsem se, vážná.
Tancovala jsem s ním kontredans, naproti Paparinovi, a nazvala jsem to tancem konverzace, když se mě ptali, co tancuji. Paul nás jen následoval a povídal si.
Zapomněla jsem říct, že moje ubohá Bagatelle včera ráno zemřela, a že mi včera večer její smrt posloužila jako téma k hovoru a smíchu. Všichni pánové to věděli předevčírem a neodvažovali se mi to říct. Oznámila jsem jim to sama se smíchem.
„Ach, pane Paparigopoule, neříkejte mi to, rozbrečíte mě,“ a schovala jsem se za obrovský vějíř a smála se. Nemám volnou minutku, abych ji oplakala, ubohé zvířátko. Bojím se, že se nad ní dnes večer rozpláču, až nebudu mít co dělat.
„Pane de Gericke, proč jste mi to neoznámil vy?“
„Nechtěl jsem vás rmoutit, nechtěl jsem, abyste byla kvůli mně zarmoucená.“ Patřilo to k těm několika málo slovům, která řekl, když stál vedle mne. Stěžovala jsem si, že kolem mne nikdo není. Ale včera jich kolem mne bylo tolik, že se všechny slečny a dámy dívaly a tvářily se, jako by říkaly: co je to za dítě, které přitahuje tolik mužů? Je snadné mít vtip i způsoby, když člověk není sám.
Byla jsem dokonale šťastná, když jsem seděla na jednom z výstupků a přede mnou stáli Gericke, Papa., hrabě, Winslow a Ladd. O Walitském nemluvím, ale ti ostatní, ti se počítají.
Ze všech stran člověka potká úsměv, kompliment. I pánové sami jsou rádi, když je jich víc, a celá skupina je spokojená. Nemůže to trvat dlouho, všichni by se začali nudit.
A já se ještě odvažuji stěžovat si — pamatuj si, děvče, že ti je teprve patnáct, že tvá koketérie je nevinná a tvá konverzace nedostatečná.
Když jsem projížděla na koni, viděla jsem Jurybarrena, jak se zahradníkem vybírá růže. Hle, pan Jurybarren bere růže pro Američanky — ty jsou ale šťastné!
V La Géronstère jsem si dala čaj.
Hrabě trpí; chvílemi, bez sebe, pobídne koně do cvalu a vrací se klidnější. „Nedrážděte své zvíře, pane,“ říkám mu lhostejným tónem po každém takovém výjezdu.
Gericke, když mi pomáhal do třmenu (to ještě když jsme byli v La Géronstère atd. s de Tanlayem), udělal to, co jsem říkala, a Polák mi vsadil nohu do třmenu, jako by pokládal krabici na stůl.
Aby mi byl ještě protivnější, je básník, je melancholický!
Mám ráda poezii u příjemného člověka; ostatně u člověka, kterého máme rádi, je všechno dobré, a naopak.
Poprvé jsem přeskočila příkop. Jaká radost! S koněm jsem spokojená a s čepicí mi to na koni velmi sluší. Eristoffová odjíždí a já projíždím Morteau s hrabětem, který mě prosí, abych na chvilku odbočila vlevo.
„Proč?“
„Uvidíte.“
„Chci vědět proč.“
„Abych vám udělal radost.“
„Chci vědět jakou, možná ta radost nebude radostí pro mne, no tak jeďme.“
Chtěl mi dát růže:
„Mluvila jste o růžích a Američankách, myslel jsem, že vám udělám radost.“
„Skutečně, ale už nikdy před vámi nic neřeknu, vypadalo to, jako bych o ně žádala.“
„Budu vám číst přání z očí.“
Mluvím s ním chladně, z milosrdenství.
Bylo na čase, aby se uráčil dát mi květiny; to, co jsem řekla dnes, jsem řekla už několikrát.
Cestou k Morteau se na mě dívalo několik lidí z balkonu u Haristoffových, zpátky to bylo totéž. Zastavila jsem se promluvit s Gambartem přímo před tím balkonem. Můj kůň tancuje, otáčí se a chová se jako andílek. Seskakuji ze sedla sama. Pan de Jahal si se mnou přichází promluvit, je to velmi zábavný a příjemný muž.
Když jsem řekla, že chci mluvit s Gambartem, Polák řekl: „Ten ubohý muž čeká na svého koně a bude to trvat.“ Totéž, co jsem řekla já, když navrhl jet pro květiny. Žárlí na Gerickeho, na Gambarta.
Máma se stále pokouší přitáhnout Gerickeho, ale dnes prohlásila, že ho nechá na pokoji, „protože nás vzal v nenávist.“ To bylo načase, měla ho nechat na pokoji už dávno.
Nevycházíme. Řek přichází, když hraji (ráno, když mi pomáhal nasednout na koně, dělal na mě oči), a zůstává dlouho, hraje, povídá, pobrukuje si.
Je to milý chlapec, ale u nás není nikdo, kdo by ho pobavil.
Dnes jde všechno dobře.
Přichází slečna Fraserová, guvernantka, kterou mi Berthe doporučuje v dopise.
Jdu si vyměnit klobouk u Neurada, sama; Řek mě tam doprovodí, a odtamtud:
„Neobtěžujte se, vrátím se sama.“
„A co kdyby vás někdo unesl, uchvátil?“
„To není snadné.“
„Ach, ale ano, uchvátit vás — máte povahu vnímavou a vášnivou.“
Je příliš mladý.
Sklopila jsem oči, když jsem se s ním loučila, jako Gericke. Říká, že se Gericke nedurdí, že k nám nechová nenávist, že se strašlivě mýlíme, že ví, proč se tak chová, ale nemůže to říct. „Zuřím, že vám to nemohu prozradit, madam, dal jsem čestné slovo“ — řekl to tak, že to znělo jako pravda, a člověk by mu rád věřil.
Večeříme doma; Gambart přichází na návštěvu se synem a s Malézieuxovými.
Najednou přichází depeše. Kníže, jury Lautrec, de Pelerty přijíždí do Spa v jednu hodinu — mysleli jsme, že je to hloupost od Paula, který jel doprovodit Američany do Dépinstère, ale je to jednoduše jáhen, který přijíždí. Byl vyslán jako kurýr do Berlína, projížděl Dépinstère, viděl tam Paula a přijíždí sem na pár hodin. Walitský se ho ujme, vodí ho po procházkách atd. atd.
Čtu na balkóně a vidím Gerickeho a hraběte, jak se procházejí po náměstí. Neviděli mě a já jsem je taky neviděla. Nechápu Gerickeho chování, je za tím něco.
Mámě se velmi přitížilo a z bálu sešlo.
Vyhrála jsem patnáct kopejek od pana de Jahala; vsadila jsem se ráno, že na bál nepůjdu.
Možná jsem neřekla, že se celé ty dny vtipkuje o Gerickem.
Včera večer se u mámy mluvilo o kráse. Říkala jsem, že to není ani tak krása jako určitý výraz, výraz, který nedovedu definovat a který chci definovat už tak dlouho. Máma říkala, že všechny korunované osoby mají zvláštní obličeje. Ne, to není ono, to je proto, že o nich víme, kdo jsou, je to proto, že mají výraz... všemocnosti! konečně jsem našla to slovo. Ano, právě výraz všemocnosti jim dodává tu zvláštní tvář. Ach, mámo, kdo se odváží říct, že rody neexistují! —
„Tak co, Moussio,“ říká Walitský, „jaký rod? No třeba alespoň Hamilton, ten je skutečně distinguovaný.“
Trochu jsem se začervenala, ale neusmála jsem se, protože to neříkal, aby mě popichoval. Máminým obličejem přelétlo lehké znepokojení. „Bezpochyby distinguovaný, ještě jsem neviděla tak distinguovaného muže. Hle další, kdo má výraz všemocnosti. Kněžna Souvoroffová má ten výraz, i Gioia. Nemám pravdu?“ vykřikla jsem, uchvácená, že jsem našla, co jsem hledala. Máma mi přisvědčila. A skutečně, co se žen týče, znám jen Souvoroffovou a Gioiu, které mají ten výraz, a co se mužů týče, vévoda...
Už jsem říkala, že je tu zajímavý pán, skutečný, ne jako všichni ti ubožáci.
Ukázala jsem ho Dině; šel pěšky s dalším, taky celkem hezkým. Je Wittgensteinova typu.
Řekla jsem Dině: „Vidíš, drahá, mám pravdu, že ano. Ty dobře chápeš, že všichni ti ubožáci na mě nepůsobí. Vybrala jsem si ideály tak vysoko nad nimi. Například Hamilton, Wittgenstein, Galve (řekla jsem Galve, protože jsem se bála říct příliš). Že je okouzlující, ten pán? Možná je to ničema, ale aspoň vypadá velmi dobře.“ — „Opravdu, drahá, máš trochu můj vkus, divím se a schvaluji ti to, protože máš můj vkus.“
Ta malá mluví! Já ji nechávám mluvit.
Ráda bych věděla, kdo byl ten krásný muž, zda je to velký pán a jak se jmenuje.
Ze zničeného státu
Z dávné říše polské
Hrabátko malé
Jak jehňátko plaché
Na kolenou mezi stromy
Dívku o lásku prosí
Merjeevsky Mechlav
Milý hoch
Doktor práv
Wal[itský]
Hle, ředitel Redouty
Tukem nafouklý
Neoblečený, neumytý
A velmi často neoholený
S opálenou tváří
S černým obočím
Ne příliš starý
Potomek Achillův
Ctitel krále efezského
Papari poulous řecký
A krasoduch.
Zpěvák Petra Velikého
Panovník napůl divoký
Se čtyřma očima Albin Body
Jiný rým než gody nenajdu
Z říše sleďů
Baron ze státu holandského
Gericke, módní opovážlivec
Pravý zázrak
Val.
Z provincie Franche-Comté
Krásný hrabě de Tanlay
Je pyšný na své postavení
Na ostatní hledí s pohrdáním
Tajemník Chakmagana
Pije veškerou vodu z Pouganu
Chce předčit barona.
na okraji
Walitského improvizace

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩