Úterý 21. července 1874

Máma chtěla jet večeřet k La Géronstère, ale prší. Basilévitchová je u nás, když přijdou botky z Paříže. Vejdou Gericke a Řek. Vyhrávám sázku — vyhrávám ji až příliš, protože ty botky mi dělají nohu jako u miminka. Gericke uzná jako všichni, že mám pravdu. Obléknu dlouhé šaty a chodím jako Robensonová — a sama vidím, že mám pravdu. Hrabě je tu, je u nás od dvou, hrál na piano, Walitský také, já také, před příchodem celé té společnosti. Ty střevíčky mi poslouží v Nice, jsou rozkošné.
na okraji
Řek mi navlékl rukavice a Gericke náramky — hrabě odešel žárlivý.
Místo k La Géronstère jdeme jen na alej, ale překvapí nás déšť. Vešla jsem do divadla s Basilévitchovou, Paulem a Řekem, abychom vybrali lóži. Řek bere lóži pro Basilévitchovou. V kavárně vidíme Gambarta. Ve čtvrtek jdeme s ním pěšky do jeskyně v Romanchy — objednala jsem si na tu procházku úbor.
Do divadla se parádíme, máma je krásná a velkolepá v červených šatech. Jsem velmi dobře učesaná — můj účes, ale opravdu velmi dobře; růžové šaty. Bez rukavic. Zabíráme tři lóže; vedle sebe — v první já, Basilévitchová, Řek, v druhé máma, Dina, polovinu času matka hraběte, Gericke, hrabě, Paul a Walitský cestují, ve třetí markýza. Naproti lóže Merjeewských, vedle markýzy Witoslowští, v přízemí Gericke, Paul, španělský vévoda a Haristoff.
Hrají Risette et la Coquette, kterou tu mají tak rádi. Málo jsem slyšela — poslouchala jsem Řeka a Basilévitchovou, říkal jí nejněžnější a nejpalčivější věci. Co do očí a výrazu — to mluví za vše! Vévoda k ní přistoupil, dívá se na ni jako na nicotnou ženskou a dělá na ni oči, jak se dělají na... Zatímco ona s ním mluvila, Řek mi říká:
„Slečno, co se tu děje, je podivuhodné, ale velmi podivuhodné — je to komedie!“
„Víte, co ten pán právě řekl paní?“
„Nu, co?“
„Znenadání, když ji viděl teprve podruhé, řekl jí: ‚Miluji vás!‘“
„Co on Opravdu to řekl?“
„Ale ano, právě teď.“
„A co je na tom špatného? Je to velmi přirozené — vy jste to také řekl, proč by to neřekl on?“
„Ale já jsem ji viděl častěji, znám paní. Ostatně, já jsem to neřekl.“
„Slyšela jsem.“
„Mluvil jsem tišeji, protože jsem věděl, že slyšíte — že tak dobře slyšíte.“
„Ne, nic jsem neslyšela — hra je velmi zajímavá, ujišťuji vás.“
„Slyšela jste. Ale co si myslíte o tom pánovi?“
„Mně, pane, by si něco takového nikdo netroufl říct.“
„Proč právě vám?“
„Protože... Nechci říci tolik, kolik bych mohla.“
Máma tu ženu ve společnosti uvedla — a ona strhává všechno na sebe. Ještě včera řekl Body vulgárními slovy to, co já často říkám mámě — řekl, že slečny musí vytvořit federaci, aby tu ženu vyšachovaly. (Má na ni vztek), že zabírá všechny kavalíry atd. atd. Ubohý Gericke, jak je trpělivý. Čeká — zítra odjíždí prý k tetě do Maastrichtu, ale ve skutečnosti odjíždí s Basilévitchovou. Je na řadě. Řek pojede také do Ostende. Dívala jsem se na mámu, která byla tak krásná! A na tu druhou, která nebyla krásná vůbec.
Gericke se mi líbí, ale jeho způsoby ho ničí. Gambart k nám nepřišel. Dina zčervenala, když vešel do divadla. Máma mi v tajnosti řekla, že dnes toho řekl tolik, že se sám vyděsil, jak daleko zašel.
Hájím Gericka a máma se na mě usmívá, jako by chtěla říci, že se mi líbí — ale protože nepopírám, že se mi líbí, a říkám, že se mi tu ze všech líbí nejvíc, neškádlí mě. Říkám jen pravdu.
Napůl jsem okousala růži a pak ji dala hraběti. Pak jsem toho litovala, když jsem ji viděla v jeho klopě. Gericke — neřeknu, že žárlil, ne, nejsem pro něj nic — ale pocítil, že někdo dostal růži, a nebyl to on.
Basilévitchová ta mi představila španělského vévodu. Ta cudná holubice nemohla jít domů sama s Řekem — prosila nás, abychom ji doprovodili, což jsme udělali. Poté co jsme se s ní rozloučili, rychle jsme odešli. Řek nás doběhl. Tu máma říká Dině, která je už na balkóně:
„Vidíš, Dino, jak jsme laskavé — my, dámy, jsme doprovodily dámu a pána, a včera nás nechali odejít samotné, tři dámy samy.“ Řek neřekl ani slovo.
Zůstáváme u mámy a povídáme si o dnešních událostech.

Poznámky

Pozn. překl.: Název hry; česky „Risette a Koketa“. ↩