Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 17. července 1874

Konečně se dostávám k tomuto pátku, protože jsem najednou napsala tři dny. Nikdy se nesmí nechat pozadu [Škrtnuto: dávám] (plátěné šaty, Massa, žluté botky mi dělají rozkošnou nožku, kterou si všichni prohlížejí).
Jdu na koncert s mámou, Basilévitchovou atd. — Papa rigolo.
Gambart přichází k nám, máma ho nechá pozvat naše pány — zítra je u něj soirée. Atd. by šel třeba k čertu, jen aby neopustil svou krásku. Přišel kvůli ní. Jak je šťastná.
Hledáme Gericka — Gericke je k nenalezení. Máma ho vidí procházet ve chvíli, kdy jsme se chystaly k obědě, a zavolá ho. Utíká, je roztržitý.
Gericke řekl, že ke Gambartovi nepůjde, protože zítra odjíždí do Holandska. Ale v neděli se vrací — do bílého domu!
Basilévitchová říká, že se nevrátí. To není možné, vrátí se, to by bylo příliš... Co? Prosím vás. Ten odjezd mě trápí, u oběda jsem podrážděná, stěží vypadám jako vždycky. Je to hloupé.
Bez převlékání jdu do města — potřebovala jsem se projít, vyjít sama ven. Pod záminkou, že mám říci, aby přinesli piano. Jsem dnes svěží, mé plátěné šaty jsou rozkošné, naprosto jak si přeji, klobouk také, nohy také, účes také — jsem se sebou spokojená. Vracím se a vidím v kavárně barona, Řeka a další dva, které neznám. Objednala jsem si obrovský vějíř. Vrátila jsem se ještě jednou na alej, úplně sama — stále kvůli tomu pianu.
Oblékáme se. Můj účes, zlatá čelenka, růžové šaty, černé saténové botičky, ty z minulé zimy — ty botičky jsou zázračné, výborné. Jdeme k markýze, soirée.
Ani Basilévitchová, ani její atd. tu ještě nejsou. Jsem netrpělivá — konečně se objeví de Tanlay a moje tvář se rozjasní, pak Gericke, pak Basilévitchová pod paží markýze. Rozhodně jsou do té ženy zamilovaní!
Nic nepopíšu dobře, jako v [Škrtnuto: čtvrtek] včerejšku, protože píšu teprve teď a jsem zuřivá.
Gericke není zábavný, ale líbí se mi. Gericke je hezký, Gericke si mě nevšímá a já zuřím.
Bylo tam snad čtyřicet osob.
Tancovalo se, tancovala jsem.
Gericke je ohavný,
Canaille a ďábel, Odvážný, milý — Ohavný!
Troufá si na neuvěřitelné věci! Na konci valčíku mě nepustil, naopak mi stiskl pas — chtěla jsem si sednout, on zakopl a pes paní Malézieuxové, vedle které jsem si šla sednout, se dal ze všech sil do štěkání. Je to prase — kokoty ho rozmazlily, dovoluje si nemožnosti. Co si myslí? Winslow mě dráždí, dvoří se mi, Ladd šilhá a dělá to, co Winslow. (V jedné čtverylce Basilévitchová a Tanlay na jedné straně a Gericke a Rowová na druhé strávili jednu figuru konverzací. Stáli naproti.)
Když jsem se ocitla na pohovce vedle Rowové, řekla jsem jí, co jsem mohla říci o Gerickovi a Basilévitchové — tu se rozhořčila a řekla: Jak si tedy troufá dvořit se slečnám?!!
Nechápe ho a myslí si, že se jí dvoří.
V zemi artyčoků
kde bývá velmi horko,
právě v tom kraji
se Paparigopoulos narodil.
Je to muž atletický,
věnující se kariéře diplomatické,
tmavý, velmi hezký chlapec, jak jeho předek Agamemnón.
Walitský
Na břehu oceánu Atlantiku
Marie, slečna fantastická,
dělá prkénko s baronem Gerickem,
mládencem diplomatickým.
Tyto verše jsou od Walitského.
Gericke je zamilovaný.
Ach, ta novinka!
Rowová se zlobila, jak se dívala na Basilévitchovou opřenou o bok piana, sedící mezi Tanlayem a baronem. Oba se rozplývali, hltali očima a milovali. Zůstali tak v trojici půl hodiny, která mi připadala nesmírně dlouhá. Rowová a já jsme si říkaly, že je Basilévitchová ošklivá. K čemu to je?
Faktem je, že milují Basilévitchovou, že přitahuje ona. Řek, který začal se dvořit mámě, chudák mámě, přešel k Basilévitchové.
Zuřím! Ale v patnácti nemohu nic!
Řek i Gericke jsou oba podráždění — ke konci, když jsme byli v jídelně u stolu a jedli. Basilévitchová chtěla jíst a nechala servírovat roastbeef.
Pokusila jsem se hovořit s Řekem — zdá se, že jsem ho urazila, když jsem na Basilévitchové poznámku, že má milou povahu, řekla: Myslíte? Vysvětlila jsem mu, že se mýlil, že říkám „myslíte?" a „opravdu?", když neslyším a když nemám co říct. Podívala jsem se na něj, řekl mi, že mám hluboké oči. Je vysoký, ale mladý. Otočila jsem židli a celou dobu jsem s ním mluvila. Chtěla jsem, aby řekl, co jsem řekla a co ho mohlo urazit:
– Nejsem zvyklá prosit — řekněte to, chci to! — říkám se zavřenýma očima. Husa jedna.
Ale dnes večer v něm něco bylo, jsem si jistá. Vracíme se pěšky, Gericke mi nabízí rameno — ta canaille chtěla, abych se opřela, ale vysvětlila jsem mu, že tohle nejsou mé způsoby, že se mýlí. Desetkrát mi vzal ruku, desetkrát jsem ji vytrhla. Je odporný, dělá to s cynismem. Naštěstí přišli Walitský a Paul a byli jsme čtyři. Ale před nimi se choval stejně. Hledá jen, jak se dotknout nohy nebo stisknout ruku, dokonce ji políbit, dívat se zblízka do očí — a to vše jako řemeslo! Nerespektuje mých patnáct let. Naštěstí je respektuji já. Je politováníhodné vidět, jak se muž takhle zapomíná. Při odchodu chtěl bezpodmínečně políbit ruku Diny i mou. Hledá jen
nebo Oshnar. Všichni jsou zabraní. Včera byl představen Basilévitchové.
Skoro svítá.
Zapomněla jsem také říci, že mě Basilévitchová pokládá za geniální, radí se se mnou a ptá se mě, která „mám talent rozpoznávat lidi", co si myslím o tom či onom a zda je Tanlay do ní zamilovaný. Jedná se mnou jako s dospělou a pokládá mě za velmi pronikavou. Nasazuji si s ní tajemné výrazy a často jsem také málem ztratila vážnost. Často mlčím a tvářím se, jako bych měla příliš co říci, a potřásám hlavou nebo se usmívám, jako bych řekla všechno (kdybych promluvila).
Naše vila se bude jmenovat Dušenko.
Tuto zimu doufám, že [Škrtnuto: mít] uvidím Boreela, přijede-li Gericke.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „roast-beef." ↩