Sobota 18. července 1874

Vstáváme pozdě, máme zmatenou náladu. Dina se vrací od Pouhonu a vypravuje, že tam viděla Basilévitchovou s Gambartem, pak s de Tanlayem, Gericke a Řek přicházel z dálky. Máma se zlobí kvůli Gambartovi, já zuřím kvůli všem! Sotva otevřu oči, slyším takové krásné zprávy! Žárlím na tu ženu. Monopolizuje všechny, je to zoufalé — tak zoufalé, že skoro pláču.
Nevycházíme — napadlo mě upravit máminy červené šaty a trávím odpoledne tímto zaměstnáním.
Rozmrzelá jsem! A je proč. No tak, zdá se mi, že nejsem ani hrbatá, ani ošklivá. Je pravda, že nemám vousy.
Máma si stěžuje, já si stěžuji, stěžujeme si. Je proč, opakuji.
Krátce před obědem přijde Řek, chce mě nechat zpívat, aby mě naučil, jak mám zpívat Si vous n'avez rien à me dire. Ujišťuje, že bych to zazpívala stejně dobře jako Adelina Pattiová, kdybych do toho vložila víc citu a vášně. Je asi blázen — kde vezmu vášeň? Hlasu nic nechybí, říká. Poprosím ho, aby hrál, usadím se na pohovku a pózuji — ale tak málo a tak přirozeně, že to ani nemá cenu zmiňovat. Ve čtvrt na osm má přijít sem, abychom šli spolu ke Gambartovi.
Přijde, ale ne proto, aby šel ke Gambartovi — je nerozhodný a ujišťuje, že se nesluší, aby šel. Objeví se baron — ten také nejde. Důvod je mi jasný: Basilévitchová nejde. To je přece jen ohavné. Gericke tropí hlouposti, zůstávám s ním na balkóně — chce, abych mu ukázala nohu, a jako náhodou se skloní a odhalí ji. Shledala jsem to krajně nemístné; ale říká, abych se nezlobila, řekl skoro všechno, co o něm sama říkám, a zopakovala jsem mu to s dodatkem, že jsem andělsky hodná, jinak bych se už dávno rozhněvala. Chová se, jak se kdysi choval Walitský. Dnes mě například nutil běhat za ním kolem stolu a smáli jsme se.
To je příliš — při první příležitosti mu řeknu toto:
– Pane, prosím vás, abyste se ke mně takhle přestal chovat — každý žert má svůj konec a vaše způsoby se mé matce velmi nelíbí.
Jestli ho to nezastaví, nebudu s ním mluvit.
Máma právem říká, že kdyby jiný dělal čtvrtinu toho, co dělá Gericke, uměla bych ho zastavit, [Škrtnuto: ale] a že tomuto to dovoluji, protože se mi líbí.
Nelíbí se mi — to jest je lepší než ostatní, zuřím, když ho vidím s tou ženou, a třesu se sama o sebe, když vidím, že je hezký. Představili nám hraběte de Jahal, který se usadil v Petrohradu. Brunet na stará kolena.
Veslovala jsem.
Teprve v jedenáct se odchází. Když zbýváme jen my, Body a paní Godefroy, Body a Malézieux zpívají duet: Povídejme si o svých minulých láskách. Skončilo se to sborem. Malézieuxovi bydlí přímo na zámku.
Ničím se, nikdy si nelehnu dřív než ve dvě, často ve tři. Musím s tím skoncovat, ničím se. Od zítřka to změním.
Vcházíme na ples — je tam zástup lidí a toalet. Máma hodně tancovala, já taky, ale ne tolik. Byla jsem lehce koketní s Papou — o Tanlaye a Gericka se nestarám, v mém věku by to byla ztráta času.
Basilévitchová má velké šaty barvy mořské zeleně od Wortha, ale vypadá v nich jako balík. Robensonová je hezká a elegantní jako ptáček. Také byla dost obklopená! Basilévitchová se opět ocitla mezi Tanlayem a Gerickem. Ale co je nejkrásnější — pan Basilévitch tam byl. Máma řekla, že ho potřebují.
Jak musí milovat de Tanlaye. Španělský vévoda tancoval s Basilévitchovou — žení se prý, je to vdovec se dvěma dětmi.
Podobá se Biasinimu.