Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 16. července 1874

Máma, Dina a Walitský odjíždějí do Lutychu.
Paní Basilévitchová mě bere s sebou — je dětský ples.
Příliš tvrdě pokárala Gericka — nebo spíš myslím, že je ten chlapec žárlivý a zamilovaný do krásné vousaté, faktem je, že od včerejška je melancholický, vypadá nešťastně, roztržitě, a dnes se na Basilévitchovou mračí a odchází s Paulem. De Tanlay je s námi. I Basilévitchová předstírá melancholii, říká, že je ve špatné náladě, že se nudí. Tanlay bere košatinku a jedeme — já řídím vedle dívy, Tanlay vzadu a Koukourikan vpředu. Zanecháváme vizitky u Vivianových, de Tanlay donesl vizitky manžela... a u Gambarta. Objíždíme fontány. Řek je nerozhodný, paní si dává nervózní a znuděné výrazy, de Tanlay s upřeným pohledem mlčí. Jak je zamilovaný! Snažím se s ním mluvit, abych rozmluvila ostatní. Řek učinil vyznání paní, ale vida, že Tanlayovi bude lépe, bude-li mlčet, nechávám ho;
Mluvili jsme o Berthe a... a o Hamiltonech. „Vévoda z Hamiltonu, velký přítel Berthe," říkal. Zčervenala jsem, ale otáčela jsem se k němu zády.
Dozvěděla jsem se od něj, že Carlo sloužil v pruské armádě za války. „Tlustý vévoda je hodný chlapec, ale ten druhý je Prus!" řekl Tanlay. Všichni mu říkají hodný chlapec. Neopomněla jsem říci, že je ošklivý a hrozný.
U La Géronstère sestupujeme z kočáru, každý mlčí — paní chřadne, Tanlay trpí, Řek je nerozhodný, já pozoruji.
Jdu se podívat, zda se naši nevrátili; pak obědvám s Basilévitchovou v hotelu des Etrangers, v odděleném pokoji. Jí se dobře, pan Basilévitch je dobromyslný člověk, má vtip, ale vypadá jako Meneláos. Paní si s ním hraje na koketu, dělá na něj oči: Jeane, drahý Jeane, jsi nejlepší ze všech mých kavalírů — a stokrát opakuje, že je ve špatné náladě. De Tanlay má okouzlující konverzaci — když mluví, člověk se k němu cítí přitahován. Vypadá tak hodně, že ho pokládám za špatného.
Má prý zdědit jeden z nejkrásnějších zámků ve Francii. Je plný citu a dobroty — člověk si myslí, že vidí románového hrdinu. [Škrtnuto: Po obědě]
[Na příč stránky: Nemohu se ubránit smíchu, když čtu těchto čtyři pět řádků.]
Zapomínám říci, že jsem včera uzavřela sázku s Gerickem — nebo spíš jsem mu chtěla dokázat, že Robensonová má falešnou nohu, to jest dvojité podpatky atd. — a včera večer jsem napsala Ferrymu, aby mi poslal pár stejných botek. Nechci, aby někdo měl hezčí nožku než já — a hlavně to nechci slyšet.
Po obědě jdeme na muziku, pan a paní Basilévitchovi zavěšeni, de Tanlay konverzuje se mnou. Poté co jsme se předvedli před všemi u sedadel, jdeme na alej, konverzace se stává obecnou. De Tanlay vypravuje, jak byl ve válce, pak vyjadřuje vznešené myšlenky o náboženství — myšlenky dobré, myšlenky pravdivé. Je potěšením slyšet takové myšlenky, říkám — myslela jsem všechno, co jsem říkala, a to se nestává často. Jsem uchvácena jeho konverzací — zdá se mi tak dobrý, rusky to lépe vyjadřuje, co [Škrtnuto: jsem chtěla] chci říci. Hle, výtečný muž. Neobdivuji jeho tvář, ale mluví tak dobře, zdá se tak hodný, má tak vysoké a tak dobré myšlenky o všem. Jak sám u stolu říkal, jsem si jistá, že by byl výborný manžel. Tak milující, tak něžný — jedním slovem je natolik výtečný, že nemůže být pravdivý, a k svému zahanbení ho pokládám za pokrytce.
Máma nás nachází ještě sedět pod stromy. Jdeme do kasina. Basilévitchová si zařídí rozhovor beze svědků, než tam půjdeme. Je možné, že ji de Tanlay miluje? Je-li tak dobrý, jak vypadá, nemůže milovat tuto ženu — a přece se na ni nepřestává dívat, někdy při pohledu na ni zkamení a nic neslyší a nic nechápe. [Škrtnuto: ale] Je přítelem manžela, bývá s ním často. Vypadá, že tu ženu zbožňuje.
Škoda.
Ubohý baron je smutný — řeknu mu to a on mi odpoví hloupost: Dejte mi svou ruku, abych ji políbil, a budu šťasten. To dokazuje, že je nešťasten. Pak říká, že má melancholickou povahu, že je velmi nešťastný, že se nutí k veselosti atd. Je to ona, kdo ho činí takovým? Lze takhle milovat? Je žárlivý, [Škrtnuto: je špatně] ubožák; je mi ho líto. Ptám se, proč tu ženu milují — rozhodně ne pro její krásu! Připomíná jakoukoli osobu [Škrtnuto: která se zrca...] odraženou v očích psa nebo v lžíci tak, že nos vyčnívá. Navíc má vousy jako Boutowská, líčí se, odstraňuje si chloupky, čímž má na bradě odpornou kůži. Špatně stavěná, její poprsí je — řeknu něco neslušného, je to výraz kněžny Galicynové — její poprsí (stydím se) je jako prázdná peněženka s desetníkem na konci. Nemá vlasy. Je pravda, že je elegantní, a oblečená vypadá velmi dobře.
Její největší kouzlo je, že je to dáma ze společnosti, která se chová jako dáma z polosvěta. A to je vše.
Představili nám barona Fargera, tajemníka belgického velvyslanectví ve Vídni.
Po večerní společnosti jdeme na zmrzlinu.
Zpívala jsem u sebe doma, sběhl se dav, tleskali — jsem zuřivá. Walitský řekl drzosti těm drzým.