Pátek 10. července 1874

[Na okraji: Bas. znamená Basilévitchová.]
Ráno přichází nejdřív plášť od Dieulafaita, pak tak dlouho očekávaný jezdecký kostým. Kromě obvyklé vady všech mých živůtků nebude co upravovat.
Viděly jsme, nebo spíš já jsem viděla, jak Basilévitchová jde za Bébé k fontáně. Chlad přechází. V jednu jdeme k markýze na oběd. Stravuje se u ní výborně a hojně — k obědu bylo deset chodů.
Byla jsem celkem klidná, ale pak přijdou Poláci a mám sto chutí utéct. Přemýšlela jsem, proč je tak nenávidím! Jsou hodní, přívětiví, ne hloupí — a přesto je nemohu vystát. Potom všichni jdou do zahrady, houpám se (v Nice potřebujeme houpačku), jen abych nemusela mluvit s Poláky, až jsem celá otupělá a bledá. Pak popadnu paní Davignonovou, matku té Josefíny, zdejší měšťanku, a jdu se s ní procházet. Sestoupila jsem konverzací na její úroveň tak, aby si ona nemusela dělat námahu ji povznést ke mně — a cítila se zcela bezpečně. Celkem vzato není hloupá a konverzuje obstojně — ve svém prostředí.
Odjíždíme ve čtyři. Opravdu, markýza a zvláště markýz mi připadají rozkošní, rozkošní, tak hodní — kdyby jen nebyli ti Poláci!
Odtud všichni, kdo tam byli, přicházejí k nám. V úterý se koná piknik v Barizartu a zase se všichni sejdou u nás. To bude pěkný rozruch pro to naše milé městečko Spa, naproti tomu milému Pouhonu.
Vypiji půl džbánu mléka a jdu na večeři jen pro formu. V tom malém restaurantu Laeken je to, co dávají za dva padesát, zázračné. Ti nešťastníci se tím ruinují.
Důkaz, že to, co servírují, je dobré — já to jím.
Body tvrdí, že Bagatelle je pravý a krásný buldok. Haristoffův pes je příliš krásný.
Večer vycházím s mámou, pod stromem nacházíme Basilévitchovou, Bébé a manžela. Rozkošné trio.
Bez žertů, Basilévitchová je počestná žena, ona [Vložený řádek: 14. července. Nic o tom nevím.] je veselá, frivolní na pohled, ale její ctitelé si stěžují na její ctnost. De Neufarge si přisedl naproti, pod jiný strom. Pózoval.
Je tu koncert, na který nejdeme, ale zůstáváme bez hudby u prázdného kiosku až do půl desáté. De Bauche konverzoval s mámou a Bébé se rozděloval mezi mnou, Basilévitchovou a Dinou.
Bez špetky studu mluvil o kalhotách, o sukních, radil nám, abychom se oblékly za muže a tak jezdily na koni.
– Ne, to by se hodilo pro tanečnici, a moje matka by to nedovolila. — To ho trochu zklidnilo.
Hle, opravdový pán — krásný a ušlechtilý, a přitom zkažený svými drsnými způsoby, hodnými ruského důstojníka.
Jak říká máma, je nesmírně (to slovo používá pořád) rozmazlený dámami a chová se jako rozmazlené dítě. U Pouhonu, když strkal mou trubičku, řekl:
– Tu máte, foukněte do toho.
Má způsoby jako Durandovi a jako Jeanne Indiánka.
V půl desáté jdeme do čítárny, která je plná — Basilévitchová, Dina, ta polská slečna! Bébé a já si sedáme kolem domina. Dávám mu lekci ruštiny — umí říci: Rozumím, dejte mi biftek, dobrý den, dobrou noc, sbohem, na shledanou, hloupá, Kaťenko, Dušenko, nechte mě, nudíte mě, imbecile a prase.
Smáli jsme se tolik, že ti, co četli, asi moc nepřečetli. Smála jsem se od srdce. Je vtipný, ten baron, a když se skláněl k psaní, viděla jsem jeho pěkné, upravené vlasy. Už dlouho jsem neviděla tak milou, čistou hlavu — tak čistou, že by [Škrtnuto: mohl] ji každý políbil.
Připravuji se na velký skandál, který — třesu se při tom — jednoho dne musí přijít. Až budou číst můj deník. Dnes byl můj klíč u Diny, která ho našla a ujišťuje, že nebyla zvědavá. Je velká hloupost psát, co si člověk myslí. Slouží mi to k ověření, zda se měním. Nu — ty hlavní, základní myšlenky se nezměnily.
Z toho mám radost.
Originální krocan s dopisním papírem.
Ten nápis mám neustále před očima, když píšu.
Viděla jsem ještě jednoho psa, mladého bernardýna, a to byl teprve krasavec.
Přistoupily jsme k jeho majiteli, Angličanovi, tak krásný ten pes byl. Takový pes, to je... to je úžasné! To je skoro lidská bytost, to je štěstí, rozkoš! Co bych nedala za takového psa! Kdo mi najde takového psa!!! Vzala jsem ho za hlavu! Jaká hlava! Jaký pes! Kdo mi najde takového psa! Co bych nedala za takového psa.
Takový pes!
Jaký poklad!
Jaká hlava!
A ta hlava!
Kdo mi najde takového psa?
Takový poklad, takový dar!
Dala bych všechno, co mám,
za takovou hlavu...
Ach! To krásné zvíře!
Evohé! Ten pes mě inspiruje.
A málem jsem zapomněla říci, co Gericke provedl v cukrárně, kam jsme zašli před kasinem. Zahodila jsem ohryzek od hrušky, poté co jsem ji ohryzala, a... a on ho vzal a kousl do něj!
A udělal ještě něco lepšího — vzal rukou okraj mého klobouku, aby ho odsunul dozadu, a tak [Škrtnuto: vzala jsem ho za] jsem mu vážně zastavila ruku.
To je blázen!
Doma říkám mámě:
Víš, co Gericke udělal? Zahodila jsem hrušku a on ji snědl.
Úsměv spokojenosti přeletěl přes máminy rty:
To proto, že mladý muž blázní, když se mu dívka líbí.
Ale o to nejde — udělal to z nedbalosti, roztržitosti, hlouposti.
[Přeškrtnuto: Čím víc poznávám muže, tím víc miluji vévodu z Hamiltonu.]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Original turkey with note paper." Patrně nápis na psacích potřebách.