Sobota 4. července 1874

Byla jsem s Basilévitchovou u markýzy, pracovalo se u ní na instalaci plynu. Když jsme přišly na alej, bylo všechno skončeno. Angličan udělal velkou zajížďku, aby se s námi nesetkal. Basilévitchová prohrála ze všech stran.
Stavíme se u nás, už ne v hotelu de l'Europe, ale v bytě, kam jsme se dnes ráno přestěhovaly.
Naproti Pouhonu, nejhezčí dům se zelenými okenicemi, pět oken v průčelí, balkón v prvním patře.
Byla nespokojenost jako vždycky. Máma leží v posteli.
Obědvaly jsme v hotelu de l'Europe, pak jsem psala, pak jsem se oblékala na dnešní večerní ples. Růžové šaty, vlasy dolů ne dobře, černé botky a rukavice, talismany — vcházíme: Basilévitchová ve slavnostní toaletě, já, Eristoffová, Paul. Nikdo netancoval — pět tanců bylo zahráno bez výsledku; začaly jsme my a ubohý zbytek sálu nás následoval. Macainne tu není, ani Polák, ani Neufarge. Basilévitchová mě nechala s Eristoffovou a šla si povídat s dvěma ruskými dámami, které nedávno poznala. Myslela jsem, že mě neměla opouštět. Eristoffová si myslela totéž.
Hrabě dorazil, docela chladný, ale ke konci se zahřál. Podívala jsem se mu do očí.
Tancovala jsem, ale v jednu hodinu zavolám Basilévitchovou — chtěla zůstat, tak odcházím s Eristoffovou; Basilévitchová nás vzápětí následuje, pak Paul, Body a celý sál. Zbývaly ještě čtyři tance.
Ten malý Polák se opovážil mi podat ruku — jaká drzost! Nudila jsem se, už tam nepůjdu, je to nudné a hloupé.
Byl tam pán slušného vzezření — blonďák s velkou hustou plavou bradou, jen nepatrně narudlou — usadil se v rohu, otočil se ke všem zády a tak zůstal celý večer.
Angličan dorazil v žaketu, nevešel ani do kulečníku, ani do tanečního sálu, ale zůstal v prostředním salónu. Skoro jsem ho pozdravila — on se tvářil, že nevidí. Nevím, jak si počínat: u nich zdraví žena, u nás muž.
Chystala jsem se na ten ples s vítěznou tváří. Chtěla jsem flirtovat s Macainnem, s hrabětem. Paul mě u oběda přirovnal — já jsem po chvíli mlčení prohlásila, že půjdu a budu tancovat, a on mě tedy vzápětí přirovnal k paní Henriettě, která přivedla půl tuctu bláznů a dva šílence. Protože hrabě se, říkal, zblázní. Řekl to dost vtipně.
V kasinu jsem říkala:
Jste blázen, jako slečna Branková.
– „Nemohu se zbláznit, už jsem blázen" — pak jako by se opravoval:
– Jsem blázen: narozený, narodil jsem se blázen.
[Spodní roh strany odtržený a odstraněný Marií, která pokračuje v deníku na rubu:]
NÁPADY: Sestavit společnost, která by se v plavkách koupala jako v Trouville v jezeře Bouloňského lesíku. To mi připadá nádherné!
– Udělat sázkovou agenturu (jako Oller), prodávat samy lístky s dámami a těch deset procent, co si Oller bere pro sebe, dát chudým — špatně jsem to vysvětlila, ale rozumím tomu.

Poznámky

Pozn. překl.: Pouhon — hlavní budova s minerálními prameny ve Spa.