Neděle 28. června 1874

„Vévoda a vévodkyně z Hamiltonu přijeli do Anglie z Orientu“ (Derby) — jako by někdo říkal, že klisna pana Lefèvra dorazila do Epsomu po Grand Prix. Tohle nádherné oznámení mě přivedlo k sobě, a mám chuť plakat.
Ale ještě jsme nebyly oblečeny, když někdo zaklepal na dveře. „Kdo je tam?“ „To jsem já, otevřete.“
„Ale nejsme ještě připraveny.“
„Na tom nezáleží, otevřete, nebudu se dívat.“
Otevřely jsme a paní Basilévitchová vešla, bez okolků, posadila se mámě na postel – máma ještě ležela. „Jen pokračujte, pokračujte. Budu s mámou, zatímco se budete oblékat.“
Takovéto způsoby jsou v lázních docela v pořádku, nijak mi nevadí. Oblékla jsem se, ona odešla, sešla jsem dolů na čaj — našla jsem tam tu anglickou rodinu Macainneových: bratra paní Basilévitchová obdivuje. Je to vysoký muž, ale obyčejný a selský. Šla jsem s Paulem do kasina hrát kulečník; při odchodu jsem uviděla paní Basilévitchovou, která už byla s mámou a Dinou — procházely jsme se spolu, až přijel kočár, který nás měl odvézt do zámku Alsa k panu Gambartovi. Zahrady jsou nádherně upravené — v tomhle podnebí je zeleň zelená a tráva hedvábná. Dům je plný zaplněný obrazy, není se co divit: ten pán s nimi obchoduje a jak se zdá, a jak sám říká, na dalším prodeji hodně vydělává.
Zpočátku jsem si myslela, že mluví jako znalec a milovník umění, ale brzy jsem poznala, že mluví jako obchodník o svém zboží. U oběda nás obsluhovaly dvě Angličanky. Kromě nás tu byl pan Body (místní) a jeden Angličan, jehož jméno mi v tuto chvíli uniká — ale vzpomínám si — Wheelwright. Tento oběd v jednu hodinu byl dost hloupý. Pan Gambart podával porce tak směšně mikroskopické, že to bylo tak na půl soustu.
Potom jsem šla veslovat na jezeře před zámkem, tři osoby — Dina, Paul a syn takzvané svěřenky pana Gambarta, která byla jeho milenkou. Veslovala jsem se dvěma vesly, loď vedla dobře a sklidila jsem pochvalu od toho Angličana Wheela atd. — muže, který nemá jedinou kost nezlomenou z jezdění na koních. Byl na dostizích v Badenu, ale nikdy v Badenu samotném. Všichni s Gambartem v čele vystoupali na horu — mluvila jsem anglicky a povídala si s panem Wheelwrightem.
Pak jsme si prohlédli kravín, chlívek, zahrady — házeli jsme diskem, hráli kuličky. Ale přišel déšť, usadili jsme se v galerii zámku a celou hodinu jsem tam poslouchala rozhovor pana Gambarta — hrom je od nás patnáct mil, říkal, nebo ještě bezvýznamnější věci.
na okraji
H. G. t. D. o. H
Nudila jsem se.
Odjely jsme v půl páté, hned jsem zase vyšla, Henriette (z hotelu) mě zavedla do krámku, kde jsem koupila vlámský selský klobouk. Leje jako z konve.
Obědvala jsem po obědě u Gambarta (včera šla máma sama na ples).
Máma a spol. odešly do kasina, zůstala jsem doma, dokončila jsem klobouk a druhý svazek „Bragelonna“.
Máma si vymyslela totéž co já — já říkám prach a ona nazývá všechny muže ve Spa žuk [čmelák]. Walitsky se pokaždé, když nějaký muž projde, rozbrundá a zakončuje žuk! Často zastaví nějakou vesničanku a ptá se: „Čmeláčku maličký, nevíte náhodou, kde se tu najde nějaký ‚žuk‘?“
Umíráme smíchy. A dnes večer, když jsme doprovázely mámu k paní Basilévitchové, kterou bolela hlava, nějaký pán zabíral celý chodník otevřeným deštníkem.
„‚Žuku‘, udělejte nám místo.“
„Ach, pardon, madam!“ Směju se jako bláznice.
Napsané to zní hloupě, ale ve skutečnosti se smějeme k popukání.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky „жук“ (žuk) — brouk, plus francouzsky „bourdon“ (čmelák), rodinný kód pro svobodné muže ve Spa. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩