Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 25. června 1874

Jaké podivné město – kolem pramene nikdo, v zahradách nikdo, v lázních pár ruských hrošů ječících z plna hrdla. Nic elegantního, nic půvabného, tohle nejsou lázně! Je to ošklivá díra.
Bála jsem se ponořit se do těch černých lázní a utírat se tím žlutým prádlem, také jsem se ho ani nedotkla, ale použila jsem své kalhoty, sukni a košili.
Při odchodu jsme potkaly markýzu Vivianiovou, byla nadšená atd. atd. a řekla nám, že u Baase se dá najít dobré jídlo. U Baase jsme ale našly dvě kokoty odjíždějící do Bruselu a několik obyčejných a ošklivých mužů. Po tomto mizerném jídle jsme udělaly okruh zahradou — šla jsem s Walitským a Paulem střílet na střelnici. Pak jsme se vrátily. Spa je opuštěné — je to k zoufání.
Podle jejích dychtivých pozvání jsme zašly k paní Vivianiové — má velkou vilu, zahradu, slepice atd. Říká, že za deset, patnáct dní přijede společnost. Doufejme — co jiného zbývá. Zkoušíme společný stůl, který je odporný; jdu nahoru a nechám si přinést polévku a jahody, načež si vezmu šedé šaty a černý klobouk, který mi s delšími gumičkami nepřekáží. Ty šaty považuji za rozkošné — ostatně jako všichni.
Paul si pro mě přijde a jdeme na hudbu, kde nacházím tři starce, dva a půl Angličana, tucet Rusů a chůvy s miminy. Máma tam už byla a Gambart, ten král Spa, s ní rozmlouval. Zve nás v neděli podívat se na jeho zámek.
Těch pár tvorů odchází s hudebníky. Dnes večer je koncert vídeňských tanců a zároveň hraje orchestr v sále — mohly jsme z čítárny vidět ten prázdný sál: ani ne půlka tanečníka, čtvrtina.
Salony kasina jsou nádherné, krásnější než v Bádenu a v Monaku, v Bádenu kromě nových salonů, které jsou velmi krásné.
Ale všechno je prázdné, opuštěné, smutné. A k vrcholu radosti člověk umírá hladem.