❦
Pátek 19. června 1874
Vendredi, 19 juin 1874
Už nemáme peníze, je to zoufalé! Nikdy jsem nepotřebovala a nechtěla tolik věcí. Je to nejkrutější a nejubožejší postavení na světě. V takovém stavu je člověk schopný všeho.
Nous n’avons plus d’argent, c’est désolant ! Jamais je n’eus besoin et envie de tant de choses. C’est la position la plus cruelle et la plus misérable qui soit au monde. Dans cet état on est capable de tout.
Muset si odepřít tolik věcí. Nikdy v životě, říkám, jsem nenašla tolik věcí k nakoupení, nikdy jsem s takovou žádostivostí netoužila po všech těch malých i velkých hloupostech, které si nemohu koupit!
Me devoir refuser tant de choses. Jamais de ma vie, dis-je, je ne trouvais autant de choses à acheter, jamais je n’ai tant désiré avec tant de désir toutes ces petites et grandes bêtises que je ne peux acheter !
Jaké ubohé a žalostné postavení!
Quelle misérable et piteuse position !
Není nic příšernějšího, příšernějšího, než být bez peněz. Člověk se cítí zničený, ponížený, všechna odhodlání se rozbíjejí o tento útes, všechny schopnosti se zatemňují a nejlepší srdce neznamená vůbec nic!
Il n’y a rien de plus affreux, affreux, que de manquer d’argent. On se sent abîmé, abaissé, toutes les volontés se brisent sur cet écueil, toutes les facultés s’obscurcissent et le meilleur cœur ne vaut plus rien !
Při projížďce Boisem (v landau jako skoro vždycky) můj hněv, mé rozhořčení, mé zoufalství přetékaly v nedopovědích, v mlčení, v pohledech. Jak jsem ponížená a ubohá!
Pendant notre promenade au Bois (en landau comme presque toujours) ma colère, mon indignation, mon désespoir débordaient par des demi-mots, des silences, des regards. Que je suis humiliée et misérable !
Máma je rozrušená a stejně ubohá jako já, zmírňujeme si utrpení vzájemnými mučednickými scénami. U večeře plakala, jako by ji mé chování urazilo, já neplakala, ztuhla jsem, nepřístupná jako kámen. A když se na mě Dina dívá malýma křesťanskýma očima, ctnostně rozhořčená, směji se jí do tváře.
Maman est énervée et aussi misérable que moi, nous tempérons nos souffrances par des martyrisations mutuelles. A dîner elle pleura comme outragée de ma conduite, je ne pleurai pas, je me fis dure et impénétrable comme une pierre. Et quand Dina me regarde avec des petits yeux chrétiens et vertueusement indignés je lui ris au nez.
Mezitím přijel Moreno; uchýlila jsem se do ložnice, kde jsem filozoficky jedla jahody se šlehačkou. Když jsem se objevila (měla jsem máminu šedou sukni a červený kabátek), připadala jsem mu velmi vyrostlá. Je to podruhé, co přichází, poprvé nás nezastihl. Znal mě jako malou, požádal o dovolení prohlédnout si mě, souhlasila jsem. Pak se ten nádherný pouštní opičák na mě podíval přes skřipec.
Sur ces entrefaites arriva Moreno; je me retirai dans la chambre à coucher où je mangeai philosophiquement des fraises à la crème. Lorsque je parus (j’avais la jupe grise de maman et une jaquette rouge) il me trouva très grande. C’est la deuxième fois qu’il vient, la première il ne nous trouva pas. Il me connaissait tout enfant, il demanda la permission de m’examiner, je consentis. Alors ce superbe singe du désert me regarda à travers son pince-nez.
„Jedna věc – už nesmíte přibírat.“
- Une chose, vous ne devez plus engraisser.
Abych mu dokázala, že nejsem tlustá, šla jsem a oblékla si šedý živůtek. Pak byl ohromen, nebo to alespoň předstíral. To zvíře mě zahrnulo všemi možnými i nemožnými lichotkami.
Pour lui prouver que je ne suis pas grosse j’allai et je mis mon corsage gris. Alors il fut ou fit semblant d’être ébahi. Cet animal me fit toutes les flatteries possibles et impossibles.
„Ale máte krinolínu.“
- Mais vous avez une crinoline.
„Ale ne, nemám nic.“
- Mais non, je n’ai rien.
„Ale jaké boky, to je neuvěřitelné, atd. atd. atd.“
- Mais quelles hanches, mais c’est incroyable, etc. etc. etc.
Žasl a obdivoval bez konce, ale já řekla:
Il s’étonna et admira à n’en plus finir, mais je dis:
„Pane, protože vás znám a vy jste mě znal jako malou, dovolím vám hodně a jsem s vámi upřímná – nemám krinolínu, nikdy na sobě nemám nic než šaty.“
- Monsieur, comme je vous connais et vous me connaissiez toute petite, je vous permets beaucoup et je suis franche avec vous; je n’ai pas de crinoline, je ne mets jamais rien que ma robe.
Ten starý darebák se stále díval, jak jsem stavěná. Opravdu, s dlouhou sukní bez ozdob a tímto živůtkem, který mi tak sluší, jsem až po krk dokonalost.
Cette vieille canaille regardait toujours comme je suis faite. En vérité avec une jupe longue sans garnitures et ce corsage qui me va si bien, je suis jusqu’au cou, une perfection.
„Ale víte, madam,“ říká mámě, „že by člověk mohl přimět ďábla k snění“ – nebo něco v tom smyslu, myslím, že ještě horšího. Ta fráze je příliš silná, a kdybych byla květina, zavřela bych okvětní lístky. Ale co! Je to Brazilec – tihle opičáci zůstávají vždycky zvířata a nic víc.
- Mais savez-vous, Madame, dit-il à maman, qu’on peut faire rêver le diable ou quelque chose dans ce genre, pire encore je crois. Cette phrase est trop forte et si j’étais une fleur je fermerai mes pétales. Ah bah ! C’est un Brésilien, ces singes-là restent toujours des animaux et rien de plus.
Mluvila jsem velmi dobře a čistě francouzsky.
J’ai très bien et purement parlé français.
(Ale zapomínám konec včerejšího dne – byly jsme ve Francouzském divadle, v přední lóži, byla jsem vystrojená. Dávali „Le village“, „Le sphinx“ – tomu říkám divadlo: Croizettová je obdivuhodná. Scéna při měsíčním světle je velmi krásná, nebudu analyzovat hru, udělali to už jiní. Řeknu jen, že mi připadala nádherná, přirozená, zajímavá a že hořím touhou ji vidět znovu.)
(Mais j’oublie la fin de la journée d’hier, nous étions au Théâtre français, dans une avant-scène, j’étais habillée. On donnait « Le village », « Le sphinx », voilà un théâtre: Croizette est admirable. La scène au clair de lune est très belle, je ne vais pas analyser la pièce, on l’a fait. Je dirai seulement que je l’ai trouvée magnifique, naturelle, intéressante et que je brûle d’envie de la revoir encore).
Ten opičák mluvil o Rémym. Stráví zimu v Nice a Rémy přijede v březnu. Tato myšlenka mě už zaměstnává. Potřebuji ctitele, nemohu se nudit – to je příliš hloupé. Tentokrát budu na toho chlapce dělat oči a přiměji ho k hloupostem – bude to tak zábavné!
Le singe a parlé de Rémy. Il passera l’hiver à Nice et Rémy viendra au mois de mars. Cette idée m’occupe déjà. Il me faut un adorateur, je ne puis pas m’ennuyer, c’est trop bête. Cette fois je lui ferai des yeux à ce garçon et lui ferai faire des bêtises, ce sera si amusant !
V mém druhém deníku je styl mnohem lepší. Ale nerozumím si. Teprve na straně 68 [Svazek I] se znovu poznávám.
Dans mon deuxième journal le style est beaucoup meilleur. Mais je ne me comprends pas. Seulement à la page 68, [Tome I] je me retrouve.
Ach, ta myšlenka, která mě tam napadla, mi byla seslána od Boha, je to ta pravá, nejlepší, v mé mysli se na ní nic nezměnilo. Kdyby se to mohlo uskutečnit, pak to, co pokládám za ztracené, snad není ztraceno docela.
Oh l’idée que j’eus là m’était venue de Dieu, elle est la bonne, la meilleure, rien n’est changé dans mon esprit à son égard. Si cela pouvait être, ce que je pense perdu ne l’est peut-être pas entièrement.
Kdyby se dalo uskutečnit to, co jsem tehdy zamýšlela, neměla bych se čeho bát, nic bych si nepřála. Kdyby.... A co když se to stane? Ach, kdyby to tak mohlo být... (ta poslední slova píšu zasněnou rukou, ale bohužel to není vidět).
Si ce que je pensais alors faire pouvait se faire, je n’aurais rien à craindre, rien désirer. Si.... Et si ce sera ? Oh si ça pouvait être... (j’écris ces derniers mots d’une main rêveuse mais, hélas cela ne se voit pas).
Ta myšlenka! Co jsem si přála před rokem, to si přeji i dnes. Základ mé mysli zařízení se nemění, mění se jen ozdobný nábytek. Ach, kdyby byl Bůh tak shovívavý a dopřál mi být šťastnou
Cette idée-là ! Mes désirs il y a un an, sont mes désirs d’aujourd’hui. Le fond de mon esprit de l’ameublement ne 'change pas, les meubles de fantaisie seuls changent. Oh ! si Dieu était assez indulgent pour me permettre d’être heureuse