Čtvrtek 18. června 1874 — Sešit 020

CZEN UK FR

Vycházíme pozdě. Zatímco máma byla na konzultaci u jednoho z těch šarlatánů, kterým se říká lékaři, my – já, Dina, Paul a jáhen – jsme zůstali dole u schodů. Nabídla jsem dvě sázky, jednu Dině – její spočívala v tom, že bude bez zastavení scházet a vycházet čtyři schody, dokud máma nepřijde, a druhou Paulovi – dám mu pět franků, když půjde nahoru a dolů, osmdesát schodů, pětadvacetkrát. Téměř dvě hodiny jsme se nepřestali smát. Paul skončil při šestnáctém pokusu – osmdesát schodů, nahoru a dolů stejný počet, pětadvacetkrát, bez zastavení, to není žádná legrace. Pak jsem si objednala malý modrý pláštík u Dieulafaita.

Nous sortons tard. Pendant que maman était en consultation chez un de ces charlatans qu’on nomme médecins, nous, moi, Dina, Paul et le diacre restâmes au bas de l’escalier. J’ai offert deux paris, l’un à Dina, le sien consistait de descendre et monter sans s’arrêter quatre marches de l’escalier, jusqu’à ce que maman viendrait, et l’autre à Paul je lui donnais cinq francs s’il montait et descendait l’escalier du haut en bas, quatre-vingts marches, vingt-cinq fois. Nous n’avons pas cessé de rire pendant presque deux heures. Paul a cessé à la seizième fois, c’est que quatre-vingt marches, monter et descendre le même nombre, vingt-cinq fois, sans s’arrêter n’est pas une plaisanterie. Ensuite j’ai commandé un petit mantelet bleu chez Dieulafait.