❦
Úterý 9. června 1874
Mardi, 9 juin 1874
Jáhen už je tu, vnutil se1 s námi na mši. Ten ubohý kněz je opilý sám sebou; hraje si na rozmazlené dítě, na to nejrozkošnější na světě, a s tím vším je jednou z nejúnavnějších bytostí, jaké jsem kdy potkala. Často na sebe dokonce zapomíná, například posílá Paula, aby mu koupil cigarety. Desetkrát jsem zrudla hněvem.
Le diacre est déjà ici, il s’est imposé pour aller entendre la messe. Ce misérable prêtre est enivré de lui-même; il prend des airs d’enfant gâté, de tout ce qu’il y a de plus adorable au monde et avec cela est un des êtres les plus fastidieux que j’ai jamais rencontré. Il s’oublie même souvent, par exemple, il envoie Paul lui acheter des cigarettes. J’ai rougi dix fois de colère.
Myslím (bílé šaty Worth, vlasy vlající, ujde to, myslím), že jsem poprvé nepřišla pozdě. Publikum je velmi smíšené, příliš smíšené; neviděla jsem ani jednu křesťanskou tvář kromě Vigierové, která je rozkošně nalíčená.
Je crois (robe blanche Worth, cheveux flottants, pas mal, je crois) que pour la première fois je n’étais pas en retard. Le public est fort mélangé, trop mélangé; je ne vis pas une face chrétienne exceptée la Vigier qui est peinte à ravir.
Co řeknu, ubohá malá neznalkyně, o mši requiem? Necítím se dost silná na kritiku. Je to velmi krásné, nesmírně krásné, obdivuhodné, ale mohlo to být ještě krásnější. Chtěla bych to slyšet ještě několikrát, tak vážná hudební skladba se nepochopí a neposoudí napoprvé. Je tam několik pasáží, které mi unikly a které se mi teprve teď vybavují.
Que dirai-je pauvre petite ignorante, de la messe de requiem ? Je ne me sens pas de force pour critiquer. C’est très beau, extrêmement beau, admirable, mais cela aurait pu être encore plus beau. Je voudrais l’entendre encore plusieurs fois, une pièce de musique aussi sérieuse, ne se comprend et ne se juge pas en une fois. Il y a plusieurs passages qui m’échappèrent et que je retrouve seulement maintenant.
Když Verdi vešel, přivítal ho zběsilý potlesk. To mě vzrušuje jako dostihy (ani jedna snesitelná tvář ve sboru). Pozorně jsem poslouchala Woldmannovou a Stoltzovou, protože, jak známo, jsem kdysi měla jisté ambice. Skoro rok už můj hlas cestuje jako „Tři mušketýři“, ale myslím, že se teď začíná vracet. Stoltzová se při zpěvu příliš namáhá, vypadá, jako by orala zemi, a ne zpívala.
Verdi en entrant fut accueilli par des applaudissements frénétiques. Cela m’excite comme les courses (pas une face passable dans le chœur). J’écoutais attentivement la Woldmann et la Stoltz car on sait que jadis j’eus quelques prétentions. Depuis presque un an ma voix fait des voyages comme « Les trois mousquetaires », mais je crois qu’en ce moment elle commence à revenir. La Stoltz fait de trop grands efforts pour chanter, elle a l’air de labourer la terre et non de chanter.
Je to památné matiné, možná se jednou budu moci chlubit, že jsem slyšela tuto Verdiho mši, když ji v Paříži zpívali poprvé. Bylo nesmírné horko a jakmile jsme se vrátily, svlékáme se4. Telegram. Co to je? Tisíc franků, které posílá teta, je to přece jen něco, když člověk nemá nazbyt „Odpočinutí... odpočinutí... odpočinutí věčné5“!! Máma se dívala z okna, pak se otočila: „Co kdybychom jely do Boisu?“ Chystala jsem se to navrhnout.
C’est une mémorable matinée, peut-être pourrai-je me vanter un jour d’avoir entendu la première fois à Paris chanter cette messe de Verdi. Il faisait une chaleur excessive et aussitôt rentrées nous nous spogliamo. Un télégramme. Qu’est-ce ? Mille francs qu’envoie ma tante, c’est tout de même quelque chose quand on n’a pas trop « Requiem... requiem... Requiem eterno » !! Maman regardait par la fenêtre puis se tournant: « Si nous allions au Bois ». J’allais le proposer.
Jedeme tam tedy. Zrovna teď jsem hezká, mám na sobě máminy šaty z bílého mušelínu, sluší mi, v kočáře délka není vidět, slaměný klobouk, vlasy napůl vyčesané nahoru, nějaké krátké kadeře na šíji (přirozené). Jsem se sebou spokojená – a tetě velmi vděčná.
Nous y allons donc. Je suis jolie en ce moment, je mets la robe de mousseline blanche à maman, elle me va bien, en voiture la longueur ne paraît pas, mon chapeau paille, cheveux demi retroussés, quelque boucles courtes sur la nuque (naturelles). Je suis contente de ma personne, très contente à ma tante.
Ale v Boisu se chovám jako hlupačka, jakmile dojedeme ke stanovišti lovců pěších, ďábel mě postrčí, otočím se, spatřím Feduse nebo jen jeho šedý klobouk, a začínám rudnout víc hněvem, že rudnu, než něčím jiným. Abych neviděla tu tvář, dívám se stranou:
Mais au Bois je me conduis comme une sotte, aussitôt arrivées à la hauteur du poste des chasseurs à pied, le diable me pousse, je me tourne, j’aperçois Fedus ou seulement son chapeau gris, et je commence à rougir plus de colère, que je rougis que d’autre chose. Pour ne pas voir cette face je tourne les yeux de côté:
„Vidíš, mámo, jak rudnu6, jaká hrůza.“
- Tu vois, maman, voilà que je rougis, quelle horreur.
„Ano, ještě jak, a přitom se na tebe dívá7.“
- Oui encore et comment, et il te regarde en même temps.
Je to k vzteku! Proto si slibuji odvetu při příští projížďce. Potkáváme kněžnu Souvoroffovou, její dceru na koni s tím úslužným pánem, panem Zveguinzoffem. Zastavujeme kočáry. Byla nás navštívit v hotelu Scribe, když už jsme tam nebydlely. Škoda, pozítří odjíždí, ale ta půvabná osoba slíbila, že pošle lísteček, aby nám dala vědět, kdy určitě odjíždí. Doporučila nám také krejčího na amazony, hned vedle nás, Alfreda.
C’est exaspérant ! Aussi je me promets une revanche à la prochaine promenade. Nous rencontrons la princesse Souvoroff, sa fille à cheval avec l’homme commode, M. Zveguinzoff. Nous arrêtons nos voitures. Elle a été chez nous à l’hôtel Scribe lorsque nous n’y étions plus. C’est dommage, elle part après-demain mais cette charmante personne a promis d’envoyer un petit billet pour dire quand elle part pour sûr. Elle recommanda aussi, un tailleur pour amazone, à côté de nous, Alfred.
Jela do Madridu8 objednat večeři před odjezdem. Něco mě napadá, zapíšu si to na konec knihy.
Elle allait à Madrid commander un dîner avant son départ. Une idée me vient, je vais l’enregistrer à la fin du livre.
Dočetla jsem „Dvacet let poté“. Mám toho dost, čtu je vášnivě9, ale takové knihy už číst nechci, nakonec z nich stejně nic nezůstane.
J’ai fini « Vingt ans après ». J’en ai assez, je lis passionnément, je ne veux plus lire des livres comme ça, après tout il n’en reste rien.
Vracím se tedy k Hérodotovi, Homérovi a Vergiliovi.
Je reviens donc à Hérodote, Homère et Virgile.
To je rozumnější.
C’est plus sage.
na okraji
Dcera jednoho jednoho.
dans la marge La fille de un un.
Na place Vendôme jsme potkaly hraběte Starginského; pozdravil mámu, jak nejhlouběji mohl, s rozzářenou tváří – vídal nás v Nice tak často, že si myslí, že nás zná.
Nous rencontrâmes le comte Starginsky à la place Vendôme et il salua maman aussi bas que possible et la figure joyeuse, nous voyant si souvent à Nice il croit nous connaître.
Když jsem uléhala, našla jsem pod polštářem pomeranč; je to od mámy tak milé, že schválně znovu otevírám kalamář i krabici, abych to zapsala.
En me couchant je trouve une orange sous le coussin, c’est si gentil de maman que je rouvre exprès l’encrier et la boîte pour le dire.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „spogliamo“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky (s italským „eterno“): „Requiem... requiem... Requiem eterno“ – slova zádušní mše „Requiem aeternam“, odpočinutí věčné. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Madrid — restaurace na místě zbořeného zámku Château de Madrid na okraji Bouloňského lesíka, oblíbené místo pařížské společnosti; nikoli španělské hlavní město. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩