❦
Sobota 23. května 1874
Samedi, 23 mai 1874
Bůh vyslyšel mou modlitbu, ďáblice polevila.
Dieu a entendu ma prière, la diablesse est devenue plus aimable.
Bloumaly jsme, bohužel! kolem Louvru; Dinin ráj, a nějaký muž na mě pohlédl a začal se usmívat — zatvářila jsem se pohrdavě a řekla jsem:
Nous rôdions, hélas ! autour du Louvre; le paradis de Dina et un homme me regarda et se mit à sourire, je fis une figure « dédaigneuse » et je dis:
„Ten hlupák1.“
— L’imbécile.
„Možná je to Rus2,“ řekla máma.
— Peut-être qu’il est russe dit maman.
„Pokud je to opravdu Rus, je to naprostý hlupák!3“
— Si c’est vraiment un Russe, c’est un fieffé imbécile !
Ó můj Bože, jak bych byla šťastná, kdyby mi řekli, že ten drzoun je Rus! Jsem rozzuřená!! Za to, že na mě tak zírají, může moje róba, protože se jich na mě několik dívalo. Vyškrábala bych jim oči. Trojnásobní drzouni!
Oh mon Dieu que je serais heureuse si on me disait que cet impertinent est russe ! Je suis furieuse !! C’est ma robe qui est cause qu’on me regarde ainsi, car plusieurs m’ont regardée. Je leur aurais arraché les yeux. Triples impertinents !
Byla jsem s mámou u paní Angel, zítra odjíždí a my si bereme byt v tom hotelu, odjíždí s Bidigerem, a my si bereme byt té staré.
J’étais avec maman chez Mme Angel, elle part demain et nous prenons un appartement dans cet hôtel, elle part avec Bidiger, et nous prenons l’appartement de cette vieille.
Dnes se hluboce stydím za všechna ta hloupá slova napsaná o vévodovi z Hamiltonu a kvůli němu. Bojím se ho, stydím se, sama nevím za co, ale je to podivný pocit.
Aujourd’hui je suis profondément honteuse de toutes mes sottes paroles dites sur et pour le duc de Hamilton. J’ai peur de lui, j’ai honte, je ne sais moi-même de quoi, mais c’est un drôle de sentiment.
Ještě jsem hledala svoje jádro a nenašla jsem ho; je to šílenství, a nejblíže k mému jádru je vévoda z Hamiltonu, a bojím se ho, stydím se na něj myslet a vzpomínat, kolik hloupostí jsem napsala kvůli tomu krásnému mládenci. Stydím se, že jsem tak často říkala milovat a láska, ta slova, která by měla zaznít jen zřídka a která jsem opotřebovala jako pár pantoflí. Co tedy řeknu, když... řeknu totéž, protože tentokrát... doopravdy, je to ponižující, ale je to pravda.
Je cherchais encore mon fond et je ne l’ai point trouvé; c’est de la folie, ce qui se rapproche le plus de mon fond , c’est le duc de Hamilton, et j’ai peur de lui, j’ai honte de penser à lui et de me souvenir combien de bêtises j’ai écrites à cause de ce beau jouvenceau. Je suis honteuse d’avoir si souvent dit aimer et amour, ces mots qui ne doivent s’échapper que rarement et que j’ai usés comme une paire de pantoufles. Que dirai-je donc si je... dis la même chose, puisque cette fois j’...... pour de bon, c’est humiliant, mais c’est vrai.
Ale teď mě to mrzí, velice mě to mrzí. A jak bych chtěla začít znovu, říct jednou bez přehánění to, co bylo třeba říct, a mlčet. Ale psala jsem tak hloupě, vzpomínám si, že jsem jednoho dne řekla: „Začínám ho milovat.“ To proto, že jsem si tehdy představovala, že si mě musí vzít, a že se ho musím snažit milovat, chudák hlupačka! Líbil se mi už tolik, kolik se může líbit dítěti. Kdyby mi bylo osmnáct! Ale ve třinácti, čtrnácti letech byla moje vzplanutí směšná. Jak se za ně stydím4!
Mais là, je suis fâchée, bien fâchée de cela. Et que je voudrais recommencer pour dire une fois, sans exagération ce qu’il fallait dire, et me taire. Mais j’ai écrit si sottement, je me souviens que j’ai dit un jour: « Je commence à l’aimer. » C’est que je m’imaginais alors qu’il doit absolument m’épouser et qu’il faut tâcher de l’aimer, pauvre bête ! il me plaisait déjà autant qu’on peut plaire à une enfant. Si j’avais dix-huit ans ! Mais à treize, quatorze ans, mes transports étaient ridicules. Que j’en ai honte
Ten muž se mi velmi líbil jako člověk. Měla jsem do svých zápisů dát trochu skromnosti, bylo by to vhodnější a vkusnější. Lepší pozdě než nikdy, naštěstí od teď píšu a cítím prostěji. Ostatně to bylo odpustitelné, byla jsem děťátko. To neznamená, že jsem teď dospělá, budu mít jistě hodně hloupostí k omluvě a šílenství k oplakání.
Cet homme me plaisait beaucoup comme personne. Il fallait mettre un peu de modestie dans mes écrits, ce serait plus convenable et de meilleur goût. Vaut mieux tard que jamais, heureusement dorénavant j’écris et je sens plus simplement. D’ailleurs c’était pardonnable, j’étais bébé. Cela ne veut pas dire que je sois grande maintenant, j’aurai sans doute beaucoup de bêtises à excuser et des folies à lamenter.
Přeji si, aby tento akt byl jedinou a pravdivou zpovědí mé duše.
Je désire que le présent acte soit la seule et la véritable confession de mon âme.
První, kdo se mi líbil, byl Boreel, ale brzy jsem zjistila, že je všední a ošklivý, když mi řekli, že to byl Finot, řekla jsem si, líbí se mi, je bohatý, má titul, tak si ho tedy vezmu (právě teď mi hlavou proběhl jeho obraz. K čertu skromnost, vážnost! Ach! Hamilton?) co jednoduššího, vskutku! Můj malý rozum to tak chápal. Když se mi líbí, musím si ho vzít.
Le premier qui m’ait plu, c’est Boreel, mais bientôt je m’aperçus qu’il est commun et vilain, lorsqu’on m’a dit qu’il était Finot, je me suis dit, il me plaît, il est riche, il a un titre, je vais donc l’épouser (cet instant même son image a traversé mon esprit. Au diable la modération, le sérieux ! Ah ! Hamilton ?) quoi de plus simple en vérité ! Mon petit esprit le comprenait ainsi. S’il me plaît, il faut l’épouser.
Vložený list · Annotation ultérieure de Marie, 1880
[Poznámka: 1880. Všechno, co bude přeškrtnuto perem, má být vydavatelem vypuštěno.]
[Annotation: 1880. Tout ce qui sera traversé d’un trait de plume doit être supprimé par l’éditeur.]
Pak se dozvídám, že ten ideál není Finot, ten byl pryč, a jednoho večera, když jsem se modlila k Bohu a ptala se ho, co mám žádat... „Vévoda z Hamiltonu!“ řeklo mi něco. Ach, ten je aspoň tím, čím je. A od toho večera jsem prosila Boha, aby mi ho dal milovat a on mě, protože jsem ho velmi chtěla kvůli jeho titulu a majetku. Když si ho vezmu, musím ho milovat, to je jasné. Tak jsem se modlila každý večer; jedné noci mám ten sen, který jsem vyprávěla, kde jsem ho viděla z poloprofilu, následující den jsem ho viděla přesně tak, ve skutečnosti na Promenade des Anglais.
Puis j’apprends que cet idéal n’est pas Finot, il était absent, et un soir que je priais Dieu et lui demandais ce que je devais demander.. Le duc de Hamilton ! me dit quelque chose. Ah celui-ci est au moins ce qu’il est. Et de ce soir je priais Dieu de faire que je l’aime et qu’il m’aime, puisque je le désirais beaucoup pour son titre et sa fortune. Si je l’épouse il faut l’aimer c’est clair. Mes prières se faisaient ainsi tous les soirs; une nuit je fais ce rêve que j’ai raconté, où je l’ai vu en trois quarts, le lendemain je le vis tout à fait comme cela, en réalité à la promenade des Anglais.
Od té doby jsem si uložila za povinnost ho milovat, bylo to zbytečné, protože to byla láska na první pohled (představuji si, že se vyjadřuji pomalu, protože píšu pomalu, hloupá!), láska na první pohled, která se zprvu skoro neprojevovala, to znamená, že jsem ji neuměla rozpoznat — bylo to poprvé, co jsem slyšela jeho jméno. Nikdy jsem na něj nemyslela, ale ráda jsem o něm říkala hlouposti. Pak přišel Boreel, ale i během Boreela, který trval osm měsíců, jsem toho druhého považovala za bytost zajímavou a zvláštní, podivnou a přitažlivou (říkám, že mi tak připadal, ale neříkám, že takový byl). Pak se ta láska na první pohled, vskutku velmi pomalá, doopravdy začala projevovat večer té modlitby a od té doby sílila jako crescendo5.
Dès lors je me fis un devoir de l’aimer, c’était inutile, car il y avait le coup de foudre, (je m’imagine que j’exprime lentement, parce que j’écris lentement, bête !) un coup de foudre qui au commencement ne se fit presque pas sentir, c’est-à-dire que je ne le savais pas sentir, c’était la première fois que j’ai entendu son nom. Je n’y pensais jamais, mais j’aimais à dire des bêtises de lui. Puis vint Boreel, mais même pendant Boreel, qui dura huit mois, je regardais l’autre comme un être intéressant et particulier, étrange et attrayant, (je dis qu’il me semblait comme ça, mais je ne dis pas qu’il était comme ça). Puis le coup de foudre, bien lent en vérité, se fit sentir véritablement le soir de la prière et depuis alla crescendo.
Dnes, jako tehdy, mi nepřipadá jako jiní muži, ale považuji ho za božstvo, za něž se červenám, jehož se bojím a... a které miluji...
Aujourd’hui, comme alors il ne me semble pas comme les autres hommes, mais je le considère comme une divinité dont je rougis, que je crains et que... que j’aime...
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: „alla crescendo“ – francouzské „alla“ (šla) a hudební termín crescendo (postupné zesilování). ↩