❦
Pátek 1. května 1874
Vendredi, 1er mai 1874
Kdy konečně odjedeme? Učiň, Bože můj, aby byla máma zdráva a my mohli odjet!!
Quand donc partirons-nous ? Faites mon Dieu que maman soit bien pour que nous puissions partir !!!
Bylo tak krásně, že jsem si mohla obléct modré zimní šaty, které jsou po těch nicejských požehnáním a rozkoší. Vzala jsem si peníze a obešla jsem všechny obchody s potravinami a hledala dobroty. Kolem sedmé bývám tak mlsná.
Il a fait si beau que je pus mettre ma robe d’hiver bleue, qui après la niçoise est une bénédiction et un délice. Je pris de l’argent et je fis le tour de tous les magasins de comestibles cherchant les bonnes choses. Je suis si gourmande vers sept heures.
Jak je ta noc krásná! Právě jsem zavřela dveře na terasu. Nebe bylo modré, měsíc téměř v úplňku nádherně osvětloval tuto krásnou oblohu, proti níž se černě rýsovaly město, hory a naše vysoké palmy. Dívala jsem se na nebe, na měsíc, na černou hmotu a vůbec jsem na nic nemyslela, jak je člověk takto šťastný.
Que la nuit est belle ! Je viens de fermer la porte de la terrasse. Le ciel était bleu, la lune presque pleine éclairait admirablement ce beau ciel sur lequel se détachaient en noir la ville, les montagnes et nos grands palmiers. Je regardais le ciel, la lune, la masse noire et je ne pensais absolument à rien, comme on est heureux ainsi.
Poznámka editorů
[Pozn. red.: zde byla v deníku Mariina kresba.]
[Note de l’éd. : ici un dessin de Marie dans le journal.]
