❦
Úterý, 28. dubna 1874
Mardi, 28 avril 1874
Vstávám z máminy postele, přišla paní Teplakoffová, poslali pro Anitchkoffovy a slyším, jak se všichni smějí na účet slečny Kolokolzoffové, Tichkevitche a té nuly. Když jsem vyšla s tetičkou, šly jsme na Promenádu a na 55. Když jsme stály před vilou, strašlivá podívaná zasáhla naše užaslé zraky. Zedníci pracují a terasa se hroutí. Tetička je úplně zoufalá a tisíce pochybností rozčeřují jejího rozvráceného ducha, chvíli se jí zdá, že nebeské stromy jsou hradbou citadely a obranci proti zlověstným pohledům kolemjdoucích, chvíli se obává dryád, které z těchto stromů učinily svůj palác. Jako vlčice sevřená ze všech stran lovci, cítící, jak se jí do hrdla noří železo, bloudí krvavýma očima a snaží se zachránit svá mláďata, tak tetička při pohledu na ty ponuré stromy cítí, jak se jí srdce dme smutkem, bloudí vyděšeným zrakem kolem sebe a hlas se jí dusí v hrdle.
Je sors du lit de maman, Mme Teplakoff est venue, on envoya chercher les Anitchkoff et je les entends tous rire aux dépens de Mlle Kolokolzoff, de Tichkevitch et du zéro. Lorsque je sortis avec ma tante nous allâmes à la Promenade et à 55. Lorsque nous fûmes devant la villa un spectacle affreux vint frapper nos regards étonnés. Les maçons travaillent et la terrasse croule. Ma tante en est toute éperdue et mille doutes agitent son esprit bouleversé, tantôt il lui semble que les arbres célestes sont le rempart de la citadelle et les défenseurs contre les regards funestes des passants, tantôt elle redoute les dryades qui font de ces arbres leur palais. Comme une louve pressée de tous côtés par des chasseurs et sentant le fer se plonger dans la gorge, elle promène ses yeux pleins de sang et cherche à sauver ses petits, telle ma tante à l’aspect de ces arbres lugubres, sent son cœur se gonfler de tristesse, elle promène des regards effrayés autour d’elle et sa voix est étouffée dans son gosier.
Ale na druhé straně jako lev z polí Libye, plný zuřivosti a odvahy, vrhá se s ušlechtilým žárem na polovinu ovce oddělenou od svého stáda. Pastýř se za zvuku pastýřských píšťal oddává tanci (nevinná rozkoš venkova) a zapomíná počítat své stádo, neobávaje se, běda! lvů a dravých panterů.
Mais d’un autre côté comme un lion des champs de la Libye, bondissant de rage et de courage, s’élance avec une noble ardeur sur une demi-brebis séparée de son troupeau. Le berger au son des chalumeaux se livre à la danse (plaisir innocent de la campagne) et oublie de compter son troupeau ne redoutant pas ô malheur ! les lions et les panthères féroces.
Ten lev jsem já. Je to jistě trochu dojemné, když se něco ničí, zvlášť stromy. Na mě to udělalo nepříjemný dojem, který stěží překonávám tím, že si říkám, že je to jen dočasné. Mám malého bílého pejska jako nebožka Roulette. Patřil Lewitovi, řekla jsem Paulovi, že ho chci mít, a ten žid1 se neodvážil odmítnout, řekl Paulovi, že „tohoto psa nedávám vaší sestře, ale její kráse“. Paul s tajuplným a věrohodným výrazem tvrdí, že ten darebák má určité úmysly, fuj! Jmenuji toho psa pan Piccon, tento Piccon pronesl v nevím jakém shromáždění projev, v němž prohlásil, že se Nice musí oddělit od Francie atd. atd., vyvedli ho a přinutili podat demisi. V Paříži, v Lyonu, v Marseille a v Nice se mluví jen o něm. Proto se ex-Monte-Carlo, ex-Lewita jmenuje Piccon, krátké a příjemné jméno pro psa.
Ce lion, c’est moi. C’est sans doute un peu émouvant lorsqu’on détruit quelque chose, surtout les arbres. Sur moi cela produisit une impression désagréable que je surmonte à peine en me rassurant que ce n’est que pour le moment. J’ai un petit chien blanc comme feu Roulette. Il était à Lewita, j’ai dit à Paul que je voulais l’avoir et ce juif n’a pas osé le refuser disant à Paul que ce n’est pas à « votre sœur que je donne ce chien, mais à sa beauté ». Paul assure d’un air mystérieux et véridique que ce drôle aurait des intentions, fi ! Je nomme ce chien M. Piccon, ce Piccon a prononcé un discours dans je ne sais quelle assemblée, qui disait que Nice doit se séparer de la France etc. etc. on le fit sortir et on l’obligea à donner sa démission. A Paris, à Lyon, à Marseille et à Nice on ne fait que parler de lui. Voilà pourquoi ex-Monte-Carlo, ex-Lewita se nomme Piccon, nom court et agréable pour un chien.
Na 55 budu mít dva velké bernardýny nebo novofundlandy. Athos a d’Artagnan; pudla Fouqueta, buldoka Colberta, chrtici La Vallière a pouličního psa Malicorna a jednoho pěkného psa, kterého si nekoupím hned, ale až najdu pěkného, madam.
A 55 j’aurai deux grands saint-bernard ou Newfoundland. Athos et d’Artagnan; un caniche Fouquet, un bulldog, Colbert, une levrette La Vallière et un chien de rue Malicorne et un joli chien que je n’achèterai pas tout de suite, mais seulement lorsque j’en trouverai un joli, Madame.
To bude můj budoucí dvůr.
Voilà quelle sera ma cour future.
Poznámky
Pozn. překl.: O Lewitovi, s nímž Paul utekl do kasina v Monte Carlu (018/1874-04-15), se jinak nic neví. Viz poznámku u 007/1873-08-06. ↩