Pátek, 24. dubna 1874

Snědla jsem a vysála patnáct pomerančů, než jsem šla spat. Je to málo? V šest jsme byli u Filimonoffových.
Byli jsme také na 55 s paní de Mouzay a starým Lefèvrem. Co názorů! Co debat! A pomyslet, že si všechny ty hlouposti beru k srdci.
Abych řekla pravdu, píšu v sobotu za pátek a zapomněla jsem. Ostatně můj život je tak jednotvárný a smutný, že mi deník jednou bude připadat naprosto nezajímavý a bez jakékoli pestrosti.