Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota, 18. dubna 1874

28 je prostě pan Zajčenko, Palajka je komorná u nich a jsou to obchodníci nebo něco takového. Máma říká: Myslela jsem, že to je aspoň nějaký princ. Já jsem také myslela, že to je něco, ale když to není nic, už není 28, ale prostě Zajčenko.
Přinesli mi šaty, které jsou naštěstí nositelné (světlé šaty, slaměný klobouk, dobré), celek působí dobře, hlavně originálně a velmi jednoduše. Jdeme do ★předměstí*, které ti dobří lidé z Nice vybudovali kolem městského parku, poslechnout si všechny ty hudební kapely z Mentonu, Cannes atd. atd. Bylo to hezké, ale jen málo lidí. Leesovy z London House přivedli ke kočáru. Paní Azarevičová a W. přišli a zůstali u nás. Chudák Azarevič, červená se, když se mluví o Kechko, o té strašlivě krásné dívce s tak odporným jménem. Byla jsem skoro veselá. Jen nevím, proč máma držela tvář stále obrácenou k zahradě, takže několikrát Azarevič mluvil nadarmo; mohla jsem jí to říci a bylo mi to nepříjemné.
Získala jsem zpět vše, co jsem prohrála, asi 220 franků, a vyhrála jsem 50 franků. Troufám si říci, že pan Soucap už není.
Pomyslela jsem, že půjdu do divadla, dnes je náš den v lóži, ale zůstala jsem doma. K čemu se ukazovat písaři a spol. a kromě toho mi připadalo mnohem lákavější zůstat a myslet na něho. Je podobnost mezi ním a Marií Stuart, proto jsem četla její historii u Sainte-Beuve. Šla jsem pozdě spát, protože přišla Dina a povídala... Několikrát mě nechala zůstat příliš pozdě; tomu se musí zabránit.
[Napříč stránkou: písařem myslím Fiouloulou.]
Řekla jsem, že si vezmu prvního, kdo se objeví, pokud bude mít krásné jméno, krásné postavení a krásný majetek. A to je pravda! Líbí se mi jen „můj vévoda", ostatní jsou si rovni, kromě ovšem nějaké nepřekonatelné antipatie. Líbí se mi jen vévoda; mohla bych trávit hodiny, celé dny myšlenkami na něho, a neunavilo by mě to — naopak, čím víc na něj myslím, tím víc na něj myslet chci a tím větší radost z toho mám, nesmírné dobrodiní. Nikdy jsem na něj (nedokázala) myslet tak jako na mnoho jiných ve svých fantaziích; stačilo by mi ho vidět, ale nemohu. Vždyť ke mně mluví i v představách. A vidím-li ho, vidím ho tak daleko, tak nezřetelně, a jsem vždycky tak dojatá a užaslá, že se mi tají dech, a bezděčně zavrtím hlavou, abych zahnala ten krásný sen, po němž tolik toužím, když nepřichází, ale když přijde, nesnesu ho, jsem ztracená a sama proti sobě, jako by mě vedla nepřemožitelná síla, vím to, vzdaluji se od něho a zůstávám nějakou chvíli [sic] beze vší myšlenky; to je zvláštní, nevím, jestli se to tak stává i jiným. Jsou to okamžiky, kdy nemyslím na nic, hlavně po něm.

Poznámky

Pozn. překl.: Od slov „hudební kapely" přechází Marie uprostřed věty do angličtiny; v originále: „bands of music from Menton, Cannes etc. etc. It was nice but only a few people. Lees from the London House were brought to the carriage. Mrs Azarevitch and W. came and remained by us. Poor Azarevitch he blushes when one speaks of Kechko, that horribly beautiful girl with such a detestable name. I was almost gay. Only I do not know why maman held her face constantly turned towards the garden, so that several times Azarevitch spoke in vain; I could tell it to her, and I was not at ease." ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I regained all I have lost, about 220 francs, and gained 50 francs. I dare say Mr Soucap is no more." ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I thought of going to the theater it is our letter to-day, but I remained at home. What is the use of showing myself to the clerk & C° and besides I found it much more attractive to remain and think of him. There is a likeness between him and Mary Stuart, it is why I read her history in Sainte-Beuve. I went late to bed, because Dina came and talked... Several times she made me remain too late; it must be prevented." ↩
Pozn. překl.: V originále italsky, s Mariinými chybami: „Io ho detto che prenderò il primo che si presenterà possendendo un bel nome, una bella posizione e una bella fortuna. E questo é vero ! Non mi piace che il ‚Duca mio', gli altri sono uguali, eccettuati certamente, qualche antipatia irresistibile. Non mi piace che il Duca, potrei passare ore, giornate a pensare a lui senza stancarmi, ma al contrario più ci penso più voglio pensarci e più ne provo della gioia, un giovamento grandissimo. Non ho mai (potuto) pensare come a molti altri, nelle mie composizioni; non ho che vederlo ma non posso. Perchi mi parla anche nell n'immaginazione. E se lo vedo, lo vedo cosi lontano, cosi vagamente, e sono sempre cosi commossa e meravigliata che mi manca il fiato, e involontariamente scuoto la testa per cacciare quel bel sogno che desidero tanto quando non viene, ma quando viene non passo sopportarlo, sono smarrita e contro me stessa, come se una forza invincible mi guidasse, lo so, m'allontano da lui e rimango qualità immeti [sic] senza alcun pensiero; questo é curioso non so se arriva cosi agli altri. Sono momenti in cui non penso a nulla principalmente dopo lui." ↩