❦
Úterý, 14. dubna 1874
Mardi, 14 avril 1874
Další smrt, pan Fedoroff přešel ze života k smrti1 včera večer při hře v kartách u pana Pattona. Jaké překvapení pro hostitele. Zemřel na aneurysma. Jak se letos umírá a také se žení.
Encore une mort, M. Fedoroff est passé de vie à trépas hier soir en jouant aux cartes chez M. Patton. Quelle surprise pour les maîtres de la maison. Il est mort d’un anévrisme. Comme on meurt cette année et on se marie aussi.
Prší.
Il pleut.
Stiopa ztropil své ženě scénu, hrubou, barbarskou, nemožnou, zuřivou, divokou scénu, protože nakoupila nějaké mramorové drobnosti a to zvýšilo váhu kufrů. Chybělo málo a tu ubohou malou ženu, která plakala, by byl uhodil. Bylo to pobuřující a zároveň komické slyšet mohutný hlas toho divokého netvora a pak hlas Mášenky, žalostný a slzavý. Bylo dobře slyšet, jak cítí, že ho poslouchají a bojí se ho. Ten netvor! Ať mě Bůh a andělé ráje uchrání od ruského manžela a velkostatkáře2. Jaká hrubost! jaká tvrdost, jaká divokost, jaké barbarství, jaké mužické způsoby3! Pane Bože!
Stiopa fit une scène à sa femme, une scène grossière, barbare, impossible, enragée, sauvage, parce qu’elle avait acheté quelques bagatelles en marbre et que ça augmentait le poids des malles. Peu s’en fallut qu’il ne frappât cette pauvre petite femme qui pleurait. C’était révoltant et comique en même temps d’entendre la grosse voix de ce monstre sauvage, et puis celle de Machenka, plaintive et larmoyante. On entendait bien qu’il se sentait obéi et craint. Ce monstre ! Que Dieu et les anges du paradis me gardent d’un mari russe et propriétaire. Quelle grossièreté ! quelle rudesse, quelle sauvagerie, quelle barbarie, quelles manières de moujik ! Seigneur Dieu !
Především velkého pána a dobře vychovaného.
Avant tout grand seigneur et bien élevé.
Okamžitě mě napadl Miloradovitch, zatímco jsem slyšela a naslouchala výkřikům a dupání nohama4.
Tout de suite Miloradovitch me vint à l’esprit, pendant que j’entendais et écoutais les cris et les trépignements de pieds.
I on je strašlivý netvor. Bože můj, ochraň mě od takového manžela.
Lui aussi c’est un monstre effrayant Mon Dieu, garde-moi d’un tel mari.
Chci jen anglického vévodu. Tato národnost a tento zbožňovaný titul mi připadají jako úplná záruka proti hrůzám, kterých se tak bojím.
Je ne veux qu’un duc anglais. Cette nationalité et ce titre adoré me semblent une complète garantie contre les horreurs dont j’ai si peur.
Vešla jsem na několik minut do domu smrti, abych přinesla mušelín, o jehož koupi mě požádali. V tomto deníku jsem ještě neviděla mrtvé.
Je suis entrée pour quelques minutes dans la maison mortuaire pour porter la mousseline qu’on me pria d’acheter. Dans ce journal je n’avais pas encore vu de morts.
Dnes ráno jsem měla k mámě proslov, plný důstojnosti a důkazů. Proslov o našem životě. Často zoufám. Jak trpím, že musím žít takto.
Ce matin j’ai fait un discours à maman, plein de dignité et de preuves. Un discours sur notre vie. Souvent je désespère. Comme je souffre de vivre ainsi.
Včera při návratu z Monte-Carla, na nádraží v Nice událost se mámě stala velmi nepříjemná věc. U východu přišel k mámě mladý Němec, dokonale oblečený a s jakousi zdánlivě džentlmen, ale trochu podnapilý, s rozpřaženýma rukama se slovy „má drahá“. Sotva stačila uskočit. Myslím dokonce, že se jí dotkl, protože mi o té záležitosti nic neřekla, a když jsem se zeptala, jestli se jí dotkl, nikdo neodpovídal přímo. Tehdy ho Stiopa a pan Anitchkoff, kteří byli hned vedle, chytili, vytáhli ven z východu, na vzduch. Pan Anitchkoff, ten stařík sedmdesáti let, se vznítil jako v sedmnácti a celou dobu ho postrkoval dávaje mu pěstmi do šíje.
Hier en retournant de Monte-Carlo, à la gare de Nice un événement une aventure très désagréable arriva à maman. Dans la sortie un jeune homme allemand, parfaitement mis et d’une gentilhomme d’apparence mais un peu gris, vint vers maman les bras ouverts en disant « ma chère ». Elle n’eut que le temps de se jeter en arrière. Je crois même qu’il l’a touchée car elle ne m’a rien dit de cette affaire et quand j’ai demandé si il l’a touchée on ne répondait pas directement. Alors Stiopa et M. Anitchkoff qui étaient tout près le saisirent, le traînèrent hors de la sortie, à l’air. M. Anitchkoff, ce bonhomme de soixante-dix ans, s’enflamma comme à dix-sept et le poussait tout le temps en lui donnant par des coups de poings dans la nuque.
Stiopa alors cria Walitsky ! pour l’envoyer vers maman, celui-ci accourut, alors, oubliant maman, Stiopa lui dit: Frappe-le, ce coquin et Walitsky, sans hésiter un instant, lui donna des beaux coups dans la figure et partout. Tous les trois le battirent jusqu’au sang.
Stiopa tvrdí, že bude-li žít ještě sto let, už nikdy nenapadne dámu, kterou nezná.
Stiopa assure que s’il vivra encore cent ans, il n’attaquera plus jamais une dame sans la connaître.
Zasloužil si takové zacházení, ale pokud je to džentlmen, je mi ho líto, protože je více než mrtvý.
Il méritait d’étre ainsi traité, mais si c’est un gentilhomme je le plains, car il est plus que mort.
Chudák!
Pauvre homme !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩