Pondělí, 13. dubna 1874

Paní Anitchkoffová požádala, abych vzala její dceru Marii do kostela k přijímání. Přijdu pro ni, zavolala jsem služebnou, rychle hřeben, stuhy, pryč s ošklivou tylovou spodnicí, češu ji, oblékám ji, jak nejlíp to jde, do jejích špinavých šatů, a beru ji s sebou už s křesťanštějším vzezřením. Jsem s tím dítětem sama. Le Bec, která mi připadá velmi milá, je docela blízko nás.
Nechci, aby lidé pokládali Anitchkoffovy děti za máminy. Paní Anitchkoffová má tolik rozumu, že přijde a dá tím najevo, že ona jediná je matkou těch špinavých dětí.
Moc mě trápí, že máma a ostatní chodí každý den na dražby starých hadrů a špiní mi hezký dům. Od zítřka se to pokusím zarazit. Můj dům je rozkošný, a bude škoda, když ho naplní všelijakým harampádím.
Jdu se s dědečkem projít pěšky (modré šaty, vlasy nízko, zlaté, sluší); ten účes dá vyniknout všem mým zlatým vlasům, které jsou na modrých šatech ještě zlatější. Dvakrát celou Promenádu. Jaký hrozný pocit, když si člověk představí být terčem posměchu. Mám tu nešťastnou myšlenku a cítím se kvůli ní ubohá a nešťastná.
Je to pravda, nebo si to jen namlouvám? Bože můj, jak se soužím; ztrácím chuť vycházet, bojím se dívat na lidi, ztrácím veškerou jistotu.
Proč se na mě dívají? Proč? Proč? Ach!
(chromatická stupnice).
Dědeček mi vypráví historky ze svého mládí, běda! vypráví a popisuje pluky a tak dále, své oblíbené téma.
Rosalie jde kolem nás se společnicí, jaké bývají ty nejobyčejnější, a s malým psíkem, který se jí podobá. Pokaždé když ji vidím, žasnu, jak může někdo milovat takovou starou a ošklivou fenu. Jak je ten kníže hloupý! Já bych si vzala Gioiu, která je tak krásná, nebo i některou jinou, je jich tolik. Ale tahle — jaká ohyzdnost! Také ona se na mě dívá a cítila jsem, jak se otočila. Po hodině a půl chůze si pro nás přijedou.
Krajská zemědělská výstava začala 10. dubna na place d’Armes. Moc pěkně to ti Nicejci uspořádali.
Po večeři dědeček vypráví o někdejším lesku Černjakovky — proč už to tak není? Jak bych ji milovala.
Máma a teta byly na nesčetných návštěvách. Z neustálých předpovědí jsem byla rozpačitá a nešťastná; zakázala jsem si je pod pokutou. A jsem klidná.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „to be laughed at“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩