❦
Neděle, 12. dubna 1874
Dimanche, 12 avril 1874
Spala jsem do poledne.
J’ai dormi jusqu’à midi.
Jaká škoda, že se nedodržuje žádný ze zvyků. Dnes jsou Velikonoce, a nic se nezměnilo, žádné dárky, žádné zábavy, nic. Odcizí to člověka rodině a udělá ho sobeckým a tvrdým.
Comme c’est dommage qu’on n’observe aucune des coutumes. Aujourd’hui c’est Pâques, rien n’est changé, pas de cadeaux, pas d’amusements, rien. Cela détache de la famille et rend égoïste, dur.
V jiných rodinách si navzájem chystají překvapení; udržuje to přátelství, obměkčuje to, dělá to člověka dobrým. U nás nic z toho. Měli pozvat lidi, nebo aspoň děti; ale ne, nic. Žijeme jako psi. Pít, jíst dost špatně, spát jakkoli, klít1 a hrát v Monte Carlu. To je jejich charakter, to je, to je jak, jak mohou na zemi žít spokojeně. A když spokojení nejsou, pak jsou příliš líní a lhostejní, než aby se o svou spokojenost přičinili, a zanedbávají i to málo známostí, které máme. Odpusť mi, Bože můj, že jsem věčně nespokojená, ale jsem nespokojená s naším životem, jako jsem někdy nespokojená se svými kresbami — protože cítím, že to dokážu líp.
Dans d’autres familles on fait des surprises les uns aux autres, cela conserve l’amitié, cela attendrit, cela rend bon. Chez nous rien de tout cela. On aurait dû inviter du monde, ou au moins des enfants; mais non, rien. On vit comme des chiens. Boire, manger assez mal, dormir n’importe comment, jurer et jouer à Monte-Carlo. Voilà leur caractère, voilà, voilà comment, voilà comment sur terre ils peuvent vivre contents. Sinon contents, alors paresseux et insouciants de se rendre contents, ils négligent le peu de connaissances que nous avons. Pardonne-moi, mon Dieu, d’être toujours mécontente, mais je suis mécontente de notre vie comme quelquefois de mes dessins, parce que je sens que je peux faire mieux.
Od zítřka začnu s Boží pomocí a pod jeho ochranou naléhat, abychom odjeli před 18. tohoto měsíce. Chtěla bych být 21. v Ženevě. Nechci nosit máminy šperky, mám dojem, že mi přinesou neštěstí. Nechci, aby se můj život jejímu v čemkoli podobal. Nechci nic z toho, co je teď, chci všechno jinak, pořádně, jako králové a princové2 (dnes večer jsem dědečkovi řekla, že zbožňuji krále a prince, vévody. Řekl, že je to zbabělé, ujistila jsem ho, že je zbožňuji, protože je to pravda, a tu se rozběsnil3 a já jsem ho začala pořádně škádlit. Vznikla z toho scéna a já odešla s Mášenkou, která se přemáhala, aby se nesmála. Zůstáváme dost dlouho u mě, přivazuji jí k sukni provázky vlastního vynálezu, aby jí padla dokonale. Pak přijde Dina. Kde jsem já, tam se smějí; smáli se i dnes večer. Potom se máma vrátí z Monte Carla.
Dès demain avec l’aide et sous le patronage de Dieu je commence à plaider pour notre départ avant le 18 courant. Je voudrais être à Genève pour le 21 de ce mois. Je ne veux pas porter les bijoux de maman, j’ai dans l’idée qu’ils me porteront malheur. Je ne veux pas que ma vie ressemble en rien à la sienne. Je ne veux rien d’à présent, je veux tout autrement, bien comme les rois et princes (ce soir j’ai dit à papa que j’adore les rois et les princes, les ducs. Il dit que c’est lâche, je l’assurai que je les adore, car c’est la vérité, alors il se mit in furia et je me mis à le taquiner pour de bon. Cela produisit une scène et je m’en allai avec Machenka, qui se retenait pour ne pas rire. Nous restons assez longtemps chez moi, je lui attache à la jupe des ficelles de mon invention pour la faire aller parfaitement. Puis vient Dina. On rit où je suis, on a ri ce soir. Ensuite maman revient de Monte-Carlo.
Vyjíždíme, leje jako z konve, ale moře je nádherně rozzuřené. Abychom je lépe viděly, jedeme na shazovač klobouků, kde vlny stoupají až na cestu a pěna deset metrů nad kočár. Voda je průzračná, zelená, jasná, mlžná jako u Ajvazovského. V tu chvíli jsem se s Nice smířila, tak ohromující a krásné mi to rozběsněné moře připadalo.
Nous sortons, il pleut à verse, mais la mer est admirablement furieuse. Pour la mieux voir nous allons à enlève-chapeau où les vagues montent sur le chemin et l’écume à dix mètres au-dessus de la voiture. L’eau est transparente, verte, claire, vaporeuse comme chez Aïvazowsky. En ce moment je m’étais réconciliée avec Nice, tant cette mer enragée me parut stupéfiante et belle.
Ráda bych věděla, kdo je 28. Než zjistím, kdo to je, neřeknu, že mě baví; možná není nikdo.
Je voudrais savoir qui est 28. Je ne veux pas dire qu’il m’amuse avant de savoir qui il est, peut-être il n’est rien.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „in furia“. ↩