Pondělí, 13. dubna 1874

Paní Anitchkoffová požádala, abych vzala její dceru Marii do kostela k přijímání. Přijdu pro ni, zavolala jsem služebnou, rychle hřeben, stuhy, pryč s ošklivou tylovou spodnicí, češu ji, oblékám ji, jak nejlíp to jde, do jejích špinavých šatů, a beru ji s sebou už s křesťanštějším vzezřením. Jsem s tím dítětem sama. Huba, která mi připadá velmi milá, je docela blízko nás.
Nechci, aby Anitchkoffovy děti byly pokládány za děti mámy. Paní Anitchkoffová má tolik rozumu, že přijde a dá tím najevo, že ona jediná je matkou těch špinavých dětí.
Moc mě trápí, že máma a ostatní chodí každý den na dražby starých hadrů a špiní mi můj hezký dům. Od zítřka se to pokusím zarazit. Můj dům je rozkošný, a bude škoda, když ho naplní všelijakým harampádím.
Jdu se s papou projít pěšky (modré šaty, vlasy nízko, zlaté, dobře); ten účes dá vyniknout všem mým zlatým vlasům, které jsou na modrých šatech ještě zlatější. Dvakrát celou Promenádu. Jaký hrozný pocit, když si člověk představí, že je k smíchu. Mám tu nešťastnou myšlenku, která ze mě dělá ubohou a nešťastnou.
Je to pravda, nebo si to jen namlouvám? Bože můj, jak se soužím; ztrácím chuť vycházet, bojím se dívat na lidi, ztrácím veškerou jistotu.
Proč se na mě dívají? Proč? Proč? Ach!
(chromatická stupnice).
Papa mi vypráví historky ze svého mládí, běda! vypráví a popisuje pluky a tak dále, své oblíbené téma.
Rosalie jde kolem nás se společnicí, jaké bývají ty nejobyčejnější, a s malým psíkem, který se jí podobá. Pokaždé když ji vidím, žasnu, jak může někdo milovat takovou starou a ošklivou fenu. Jak je ten kníže hloupý! Já bych si vzala Gioiu, která je tak krásná, nebo i některou jinou, je jich tolik. Ale tahle — jaká ohyzdnost! Také ona se na mě dívá a cítila jsem, jak se otočila. Po hodině a půl chůze si pro nás přijedou.
Krajská zemědělská výstava začala 10. dubna na place d'Armes. Moc pěkně to ti Nicejští uspořádali.
Po večeři papa vypráví o někdejším lesku Černjakovky — proč už to tak není? Jak bych ji milovala.
Máma a teta byly na nesčetných návštěvách. Mé neustálé předpovědi mě uváděly do rozpaků a činily nešťastnou; zakázala jsem si je pod pokutou. A jsem klidná.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „to be laughed at" – být směšná, být k smíchu.