Úterý, 14. dubna 1874

Další smrt, pan Fedoroff přešel ze života k smrti včera večer při hře v kartách u pana Pattona. Jaké překvapení pro hostitele. Zemřel na aneurysma. Jak se letos umírá a také se žení.
Prší.
Stiopa ztropil své ženě scénu, hrubou, barbarskou, nemožnou, zuřivou, divokou scénu, protože nakoupila nějaké mramorové drobnosti a to zvýšilo váhu kufrů. Málem tu ubohou malou ženu, která plakala, i udeřil. Bylo to revoltující a zároveň komické slyšet mohutný hlas toho divokého netvora a pak hlas Machenky, žalostný a slzavý. Bylo dobře slyšet, jak se cítí poslouchán a obáván. Ten netvor! Ať mě Bůh a andělé ráje uchrání od ruského manžela a velkostatkáře. Jaká hrubost! jaká tvrdost, jaká divokost, jaké barbarství, jaké mužické způsoby! Pane Bože!
Především velkého pána a dobře vychovaného.
Okamžitě mě napadl Miloradovič, zatímco jsem slyšela a naslouchala výkřikům a dupání nohama.
Také je to strašlivý netvor. Bože můj, ochraň mě od takového manžela.
Chci jen anglického vévodu. Tato národnost a tento zbožňovaný titul mi připadají jako úplná záruka proti hrůzám, kterých se tak bojím.
Vešla jsem na několik minut do domu smrti, abych přinesla mušelín, který mě poprosili koupit. V tomto deníku jsem ještě neviděla mrtvé.
Dnes ráno jsem měla k mámě proslov, plný důstojnosti a důkazů. Proslov o našem životě. Často zoufám. Jak trpím, že musím žít takto.
Včera při návratu z Monte-Carla, na nádraží v Nice [Škrtnuto: událost] se mámě stala velmi nepříjemná věc. Ve východu přišel k mámě mladý Němec, dokonale oblečený a zdánlivě gentleman, ale trochu podnapilý, s rozpřaženýma rukama se slovy „má drahá". Sotva stačila uskočit. Myslím dokonce, že se jí dotkl, protože mi o té záležitosti nic neřekla, a když jsem se zeptala, jestli se jí dotkl, nikdo neodpovídal přímo. Tehdy ho Stiopa a pan Anitčkov, kteří byli hned vedle, chytili, vytáhli ven z východu, na vzduch. Pan Anitčkov, ten stařík sedmdesáti let, se vznítil jako v sedmnácti a celou dobu ho postrčoval [Škrtnuto: mu dával] pěstmi do šíje.
Přiběhl Walitský. Ti tři ho mlátili, že byl celý od krve. Prašti ho, ten darebák!
Stiopa říká, že kdyby žil sto let, už nikdy nenapadne dámu.
Zasloužil si takové zacházení, ale pokud je to gentleman, je mi ho líto, protože je více než mrtvý.
Chudák!