❦
Úterý, 7. dubna 1874
Mardi, 7 avril 1874
Zelené šaty mám zničené stejně jako šedé. To je desáté ponaučení, že si zde nic nenechám šít. Napíšu Laferrièrovi, Worth nám zahrál ošklivý kousek a už k němu nepůjdu.
Ma robe verte est gâtée comme la grise. Voilà la dixième leçon que je reçois de ne rien me faire ici. J’écrirais à Laferrière, Worth nous a joué un vilain tour et je ne vais plus chez lui.
Dnes večer si připadám tak hezká, že se jen těžko loučím se zrcadlem. Bílá, Je to tak dlouho, co jsem růžová, zlaté vlasy, zářivé oči, červené rty, tmavé obočí a růžové uši.
Je me trouve tellement jolie ce soir que je quitte avec peine la glace. Blanche, Il y a si longtemps que je rose, les cheveux dorés, les yeux brillants, les lèvres rouges, les sourcils foncés et les oreilles roses.
Pohleďte na tento malý růžový nosík,
Regardez ce petit nez rose,
Malé ručky a roztomilé nožky
Petites mains et pieds mignons
A všechny ty malé věci, Jež vzbuzují velké vášně.
Et toutes ces petites choses Qui font de grandes passions.
Zdám se ostatním taková, jaká se zdám sama sobě? Nejsem vždy hezká, naopak, zřídka. Často jsem dokonce ošklivá.
Est-ce que je parais aux autres comme à moi ? Je ne suis pas toujours jolie, au contraire, rarement. Souvent même je suis laide.
Hezká bývám většinou večer, osvěžená nočním vzduchem (okno mám otevřené, dokud neulehnu), v noční košili, vypadám velmi dobře, škoda, že mě nikdo nemůže vidět.
Généralement je suis jolie le soir, rafraîchie par l’air nocturne, (ma fenêtre est ouverte jusqu’à ce que je me couche) en chemise, je suis très bien, c’est dommage que personne ne peut me voir.
Byly jsme naproti klubu Méditerranée, když mi Dina říká: „Hle, včerejší kůň se svým jezdcem, jenže jede tak rychle, že ho není vidět.“ A opravdu, když jsme byly před jeho cudným a čistým příbytkem, našly jsme jen otevřené dveře a jednoho z velkých psů u nich. Budu mít velké psy, zbožňuji velké psy, miluji vše, co je velké, nemám ráda malichernosti.
Nous étions vis-à-vis le cercle de la Méditerranée quand Dina me dit: Voilà le cheval d’hier avec son cavalier, seulement il va si vite qu’on ne le voit pas. En effet lorsque nous fûmes devant sa demeure chaste et pure, nous ne trouvâmes que la porte ouverte et un des gros chiens à la porte. Je vais avoir des grands chiens, j’adore les grands chiens, j’aime tout ce qui est grand, je n’aime pas les petitesses.
Nikdy jsem knížete Wittgensteina pořádně neviděla, vždy jen mimochodem, a navíc se neodvažuji dívat, když není sám, a ani když je sám, neodvažuji se, protože mě zná a vypadá tak plachý, se sklopenýma očima. Teď mě baví právě on, tolik se nudím. Fedus je opravdu až příliš komický, někdy směšný. Wittgenstein se mi nelíbí, ale je snesitelný. Nudím se, když nemám na koho myslet, na koho se dívat. Hamilton je daleko a myslím na něj v záblescích, spíše jako na božstvo než jako na člověka, natolik je pro mě nyní nedosažitelný1 a nemožný.
Je n’ai jamais bien vu le prince de Wittgenstein, toujours en passant et encore je n’ose pas regarder quand il n’est pas seul, et même quand il est seul je n’ose pas parce qu’il me connaît et qu’il a l’air si timide, yeux baissés. En ce moment c’est lui qui m’amuse, je m’ennuie tant. Fedus est vraiment trop comique, ridicule parfois. Wittgenstein ne me plaît pas mais il est passable. Je m’ennuie quand je n’ai à qui penser, qui regarder. Hamilton est loin et j’y pense par éclats, par étincelles, plutôt comme à une divinité que comme à un homme tant il est out of reach maintenant et impossible pour moi.
Ten druhý je zde a všímám si jeho existence, protože je jediným a jedinečným mužem v Nice-la-Belle. A když je jen jeden jediný, je vždy dobrý, zejména pro ulici a pro mé romány.
Cet autre est ici et je remarque son existence parce qu’il est le seul et unique homme dans Nice-la-Belle. Et quand il n’y a qu’un seul, il est toujours bien, surtout pour la rue et pour mes romans.
Ubohá já!2 Vždy si vybírám zkažené lidi. Byla bych spíše čekala cokoli jiného, než že budu myslet na tohoto mrzutého ruského medvěda.
Pauvré-moi ! [sic] Je choisis toujours des gens abîmés. Je me serais plutôt attendue à n’importe quoi qu’à penser à ce bourru ours russe.
Fedus zmizel, již nevidím toho drzouna. Vadí mi, když se směje, a přitom je sám tak směšný.
Fedus est disparu je ne le vois plus cet impertinent. C’est que je suis vexée quand il rit, lui qui est si ridicule lui-même.
Vracíme se teprve v devět hodin. Je tak krásně, tak čerstvě, stíny sestupují na zem s lehkou mlhou, žáby zpívají, člověk vdechuje vůni vlhké země a trávy, zatímco večerní vánek rozjasňuje a osvěžuje tvář. Člověk se cítí úplně jinak, cítím se spokojená, šťastná. Tvář se mi usmívá, oči mi září; jsem spokojená sama se sebou i s podlou lůzou.
Nous ne rentrons qu’à neuf heures. Il fait si beau, si frais, les ombres descendent sur la terre, avec un léger brouillard, les grenouilles chantent, on respire l’odeur de la terre humide et de l’herbe, tandis que le visage est égayé et rafraîchi par la brise du soir. On se sent tout autre, je me sens contente, heureuse. Ma figure est souriante, mes yeux brillent; je suis contente de moi et de la vile multitude.
Vracím se opojená sladkou radostí, která je mi téměř neznámá a nová. Dokonce i v tomto mizerném podnebí se jaro dává znát. Když se to tak vezme, každé roční období má své kouzlo.
Je rentre enivrée d’une douce joie qui m’est presque inconnue et nouvelle. Même dans ce misérable climat le printemps se fait sentir. Quand on pense, chaque saison a ses charmes.
Zima se zářivým a jasným sluncem, ale ne palčivým, s čistou oblohou, s chladným vzduchem, který štípe do tváří a dodává jim zcela zvláštní záři; jaro, jaro je příliš krásné, než abych ho dokázala vylíčit; dokonce i léto je příjemné, ráno a večer; i odpoledne se mi líbí, protože potom člověk lépe cítí krásu, klid a bezmezné nepochopitelné kouzlo večera a noci. Podzim se svými dešti miluji, ráda vycházím po dešti. Déšť v Badenu a doba po dešti, jaká lahoda! Neznám nic příjemnějšího.
L’hiver avec le soleil brillant et clair mais pas brûlant, le ciel pur, l’air froid qui pince les joues et leur donne un éclat tout particulier; le printemps, le printemps est trop beau pour que je puisse en donner une idée, l’été même est agréable, le matin et le soir; l’après-midi même me plaît parce que, après, on sent mieux la beauté, le calme et le charme sans bornes incompréhensible du soir et de la nuit. L’automne avec ses pluies est une saison que j’aime, j’aime sortir après la pluie. La pluie à Bade, et l’après pluie, quelle douceur ! Je ne connais rien de plus agréable.
Marně se snažím vybrat; všechna roční období jsou krásná, celý rok je krásný, celý život také.
En vain je tâche de choisir; toutes les saisons sont belles, toute l’année est belle, tout la vie l’est aussi.
Vidím, že je třeba všeho: že společnost a plesy nestačí, že je třeba i přírody. Před ní se všechno vytrácí, jako před vévodou z Hamiltonu, ve společenských radovánkách na ni člověk zapomíná, ale ona je stále stejně velká, krásná, nesrovnatelná jako on!
Je vois qu’il faut de tout: que le monde et les bals ne suffisent pas, il faut encore la nature. Tout s’efface devant elle, comme devant le duc de Hamilton, dans les plaisirs mondains on l’oublie mais elle est toujours la même grande, belle, incomparable comme lui !
Chcete se vsadit, že příští zimu na dostizích, nebo dokonce dříve, se budu posmívat tomu, čím se teď zdám být tak prodchnutá?
Voulez-vous parier que l’hiver prochain aux courses, ou même avant, je me moquerai de ce dont je semble si bien pénétrée à présent ?
Nebylo by to překvapivé, protože to jsou pouhé nesmysly, výkyvy mého mozku, který kvasí. Je třeba období šílenství, období, kdy člověk neví, co miluje, moudrost přijde příliš brzy, běda!
Ce ne serait pas étonnant car ce sont de pures bêtises, des variations de ma cervelle qui est en fermentation. Il faut une époque de folie, une époque où on ne sait pas ce qu’on aime, la sagesse viendra trop tôt, hélas !
Ať si nikdo nemyslí, že měním názor, nedávám přednost venkovu! Ale říkám, že společnost a pastýřský život jsou pro mě neoddělitelné, světská žena a pastýřka, tím budu, jedno dává vyniknout druhému a učí ho milovat.
Qu’on ne pense pas que je change d’idée, je ne préfère pas la campagne ! mais je dis que le monde et la bergerie sont inséparables pour moi, femme du monde et bergère, voilà ce que je serai, l’un fait ressortir et aimer l’autre.
Aby byla žena na plese krásná, musí se projít lesem a vdechovat vůni trávy a slyšet zpěv žab, a aby ta kouzla pochopila, musí poznat žhnoucí a dusnou atmosféru plesu. Jedno od druhého pro mě nelze oddělit.
Pour être belle dans un bal il faut faire une promenade dans un bois et respirer l’odeur de l’herbe et entendre le chant des grenouilles et pour comprendre ces charmes il faut avoir senti de l’atmosphère brûlante et étouffée d’un bal. L’un et l’autre sont inséparables pour moi.
To je můj charakter
Voilà mon caractère
To je, to je jak
Voilà, voilà comment
Jak může být člověk na zemi Vždy spokojený.
Comment on peut sur terre Toujours être content.
Paní Anitchkoffová pro nás přichází večer v osm hodin a jdeme se projít. Chtěla jsem projít kolem domu knížete Wittgensteina, ale ona se obrátila ještě před hotelem Rome.
Mme Anitchkoff vient nous chercher le soir à huit heures et nous allons faire une promenade. Je voulais passer devant la maison du prince de Wittgenstein mais elle retourna avant l’hôtel de Rome.
Ty ošklivé lucerny ničí poezii večera.
La poésie du soir est détruite par ces vilaines lanternes.
Jak se ze mě stává venkovanka!
Que je deviens rurale !
To přejde, doufám.
Ça passera j’espère.
Teď jsem celá posedlá „Krásnou Helenou“3. Zpívám ji a hraju. „V taverně labyrintu atd...“
Je raffole en ce moment de « La Belle Hélène ». Je la chante et je la joue. « Au cabaret du labyrinthe etc... »
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „out of reach“. ↩
Pozn. překl.: Mariin novotvar: „Pauvré-moi“ [sic] místo správného „pauvre de moi“ (ubohá já). ↩
Pozn. překl.: Offenbachova opereta. ↩