❦
Pondělí, 30. března 1874
Lundi, 30 mars 1874
Nechtěla jsem jet v jedenáct, máma chtěla a vyjeli jsme. Obědváme v hotelu de Paris, ve třech, Dina, já a Paul. Což nepovažuju za příliš slušné, ale když tomu nikdo nebrání, ať je to tak: tím hůř pro ně a pro nás. Abych zabila ten nezměrně dlouhý čas, jdu s Dinou do čítárny. Ve tři hodiny žádám, aby se mnou někdo šel na střelnici. Jako obvykle nikdo nechce a nechali by mě jít samotnou mezi všechny ty hrubé a nevychované muže, kdybych se tomu nebránila. Nenapadá je, že je to neslušné, nemožné, hanebné. Ale jsou znecitlivělí, otupělí — na ničem jiném jim nezáleží, jen aby mohli hrát. Je to šílené, je to zbabělé.
Je ne voulais pas aller à onze heures, maman le voulut et nous partîmes. Nous déjeunons à l’hôtel de Paris, en trois, Dina, moi et Paul. Ce que je ne trouve pas trop convenable mais puisqu’on ne le prévient pas, que ce soit ainsi: tant pis pour eux et pour nous. Pour passer le temps démesurément long je vais au salon de lecture avec Dina. A trois heures je demande qu’on vienne avec moi au Tir. Comme d’habitude personne ne veut et on me laisserait aller seule parmi tous ces hommes brutaux et mal élevés si je ne m’y opposais pas. Ils ne songent pas que c’est inconvenant, impossible, honteux. Mais ils sont engourdis, hébétés; ils pensent que ce n’est rien pourvu de jouer. C’est fou, c’est lâche.
Máma mívá občas světlé chvilky a dnes zrovna jednu měla. Všechno proběhlo klidně, kromě několika drzých úsečných poznámek1 od tety.
Maman a quelquefois ses lumières et aujourd’hui, justement, elle les avait. Tout s’est passé calmement, excepté quelques bruscades [sic] impertinentes de la part de ma tante.
Nakonec mi máma nabídne jít na střelnici, ale byla jsem tak znechucena všemi myslitelnými schválnostmi, že odmítám a jdu, až když řekne, že půjde sama. Paul je s námi. Věděla jsem, že den neskončí klidně. Nad naší rodinou musí ležet prokletí, že se takto požíráme navzájem.
Enfin maman m’offre d’aller au Tir, mais j’étais tellement dégoûtée par toutes les tracasseries imaginables que je refuse et je ne vais que lorsqu’elle dit qu’elle ira seule. Paul est avec nous. Je savais bien que la journée ne finirait pas tranquillement. Une malédiction doit peser sur notre famille, qu’on se dévore les uns les autres.
Zůstáváme na poslední terase, přinesou židle a je to velmi příjemné místo, kdybychom byli jinak. Lewin přijde a zůstává u nás, dokud neodejdeme. Několik holubů padlo docela blízko nás. Nemám ráda Lewinovy způsoby, mluví tak důvěrně. A přitom u nás nebyl ani jednou na návštěvě. Musím říct, ke svému velkému uspokojení, že máma byla docela chladná. Když vycházím, potkám knížete Wittgensteina, zvedla jsem oči, abych viděla, kdo to je, a střetla se s jeho pohledem.
Nous restons sur la dernière terrasse, on apporte des chaises et c’est une place très agréable si nous étions autrement. Lewin vient et reste près de nous jusqu’à ce que nous nous en allons. Plusieurs pigeons tombèrent tout près de nous. Je n’aime pas la manière de Lewin, il cause tant familièrement. Et il n’a pas une visite. Je dois dire, à ma grande satisfaction que maman était assez froide. Au sortir je rencontre le prince de Wittgenstein, j’ai levé les yeux pour voir qui c’était et j’ai rencontré ses yeux.
Když jsem ho za půl hodiny viděla vystupovat po schodech kasina (šli jsme k nádraží), při pohledu na něj jsem si pomyslela, že opravdu, v Nice je jedinou bytostí, kterou lze nazvat mužem... a dokonce trochu víc.
Quand je le vis dans une demi-heure monter les marches du casino (nous allions à la gare) en le regardant, j’ai pensé que vraiment, à Nice il est la seule créature qu’on peut appeler, homme... et même un peu plus.
Odjíždíme pod záštitou paní Anitchkoffové. Ale na Avenue de la Gare potkáváme Bête a Mášenku, bleskne mi hlavou nový nápad, vrátím se, povečeřím a odjíždíme znovu do Monaka. Je tam dnes večer pěkný koncert a trochu jsem doufala, že uvidím knížete Wittgensteina, ráda se na něj dívám.
Nous partons sous le patronage de Mme Anitchkoff. Mais à l’avenue de la Gare nous rencontrons Bète et Machenka, une nouvelle idée me frappe, je rentre, je dîne et nous repartons pour Monaco. Il y a là un joli concert ce soir et je pensais un peu voir le prince de Wittgenstein, son aspect me fait plaisir.
na okraji
Vlak kurtizán, jejich písně, muži.
dans la marge Train de cocottes, leurs chansons, les hommes.
Na koncertě jsem také s mámou a Dinou, bylo mi strašně horko. Fedus psala jsem zkratkou Fedus, ale člověk nemůže pochopit, co to je; radši tedy píšu pořádně prochází několikrát kolem, aniž by se před mámou odvážil podívat. Pak řekne něco vévodkyni z Mouchy a oba dva se otočí. Tato hubená bytost, ten malý mastňák, ten ubohý skřítek, připadá mi tak odporný a nesympatický a drzý. Stává se mi často, že žasnu nad tím, co jsem udělala nebo myslela. Ale co mě nejvíc udivuje, je, že jsem vůbec mohla připustit Feda do svých fantazií — i když jsem mu dávala tu nejubožejší úlohu. Je tak odpudivý, že se mi zdá, že bych se ho nemohla dotknout.
Au concert aussi je suis avec maman et Dina, j’avais terriblement chaud. Fedus j’écrivais par abréviation Fedus, mais on ne peut comprendre ce que c’est; je préfère donc écrire bien passe plusieurs fois sans oser regarder, devant maman. Puis il dit quelque chose à la duchesse de Mouchy, et ils se tournèrent tous les deux. Cette mince créature, ce petit huileux, ce lutin misérable, il me paraît si détestable et antipathique et impertinent. Il m’arrive souvent de m’étonner sur ce que j’ai fait ou pensé. Mais ce qui m’étonne le plus c’est que j’aie jamais pu admettre Fedus dans mes fantaisies ' Même en lui donnant le plus malheureux des rôles. Il est si rebutant qu’il me semble que je ne pourrai pas le toucher.
Vypadá shnile2 (to slovo je vulgární) a mastně. Když chci vědět, jestli je muž příjemný, nebo ne, ptám se sama sebe, jestli bych ho mohla políbit, a tak se mi zdá, že bych nikdy, nikdy v životě nemohla políbit Feda... fi, ta hrůza!
Il a l’air pourri (le mot est sale) et huileux. Lorsque je veux savoir si un homme est agréable ou non, je me demande si je puis l’embrasser et bien il me semble que je ne pourrai jamais, jamais de la vie embrasser Fedus... fi l’horreur !
Pokaždé, když jsem náhodou potkala toho tvora, přísně jsem se odvrátila, neodvážil se smát.
Toutes les fois que par hasard je rencontrai cette créature je me détournais sévèrement, il n’a pas osé rire.
Máma mě několikrát rozzlobila, řekne krupiérovi: „Kolik je hodin? Ta malá má strach, že zmešká vlak.“ Říká to nevinně, ale tohle „ta malá“ mě tak rozčiluje, že ještě teď musím vstát a projít se po pokoji. Byla jsem tak neopatrná, že jsem svou nelibost projevila ve vagónu, a tehdy, Milosrdný Bože! začala jedna z těch obvyklých scének.
Maman m’a fâchée plusieurs fois, elle dit au croupier -Quelle heure est-il, la petite a peur de manquer le train - Elle le dit par innocence mais ce : la petite me révolte tant que même en ce moment, je dois me lever et faire un tour dans la chambre. J’eus l’imprudence de manifester mon mécontentement en waggon et alors, Miséricorde ! commence une des petites scènes habituelles.
Po koncertě jsem se v sálech cítila nesvá, zůstaly tam jen kurtizány. Ale zbývala hodina čekání a nezbylo mi než tam zůstat. Fedus si sedl na jeden ze stolů už pokrytých suknem.
Je me sentais mal à l’aise dans les salles après le concert, il ne restait que les cocottes. Mais il y avait une heure à attendre et force me fut faite de rester là. Fedus s’assit sur une des tables déjà couvertes de drap.
Pak každý zůstal se svou dámou. Je to opravdu málo slušné. Nejpikantnější ale byl odjezd, ti pánové odvádění těmi dámami, a v okamžiku odjezdu, jaké výkřiky, jaké písně! Vlak už jel a písně bylo ještě slyšet, a jak málo ladí ty písně a výbuchy smíchu s krásným nebem, měsícem a mořem, které se rýsuje proti mohutné a temné hmotě hor.
Puis chacun resta avec sa dame. C’est vraiment peu convenable. Mais ce qui fut le plus scabreux, c’est le départ, ces messieurs emmenés par ces dames et au moment du départ, quels cris, quelles chansons ! Le train marchait déjà et on entendait encore les chansons et comme ces chansons et ces éclats de rire s’accordent peu avec le beau ciel, la lune et la mer se détachant de l’imposante et sombre masse des montagnes.
(Ta půvabná scénka pokračovala ještě dlouho doma. Mi-lo-srd-ný Bože). Žijí všichni muži jako ti, které jsem viděla dnes večer? To všechno ve mně vyvolalo nepříjemný a smutný dojem. Ti muži a pak ty ženy, jací...
(La charmante scène continue et dure longtemps à la maison. Mise-re-re). Est-ce que tous les hommes vivent comme ceux que j’ai vus ce soir ? Tout cela a produit sur moi une impression désagréable et triste. Ces hommes puis ces femmes, quel...
Každá si odvádí svou kořist.
Chacune emmenant son gibier.
Poznámky
Pozn. překl.: Mariin novotvar: „bruscades“ [sic]. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩